Hluboce mnou otřásly dvě věci. První byla strašlivá smrt lidí v Oděse v Domě odborů, takový zločin snad naposled spáchali nacisti, když vyvražďovali vesnice, které údajně podporovaly partyzány. Tou druhou bylo až zarážející ticho všech známých podporovatelů demokraticky protestujících banderovců z Majdanu, tak rychlých zavrhovatelů legitimního prezidenta, který ať byl jakýkoliv, měl v Ukrajině jakž takž pořádek a dokázal manévrovat Ukrajinou mezi Ruskem a EU docela šikovně. Jenže,odmítl podepsat nevýhodnou smlouvu s EU a navíc, jak se obávám, někdo dostal chuť ovládnout kohouty jednoho z hlavních plynovodů do Evropy, ukrajinské ocelárny a vůbec zdroje. Bylo tedy nutno se jej zbavit a tuto již tak slabou ekonomiku rozvrátit, aby mohlo přijít na „privatizaci“ státních podniků.
Řada amerických i evropských politiků se ohání svalnatými slovy o sankcích proti Rusku, ale nějak zapomínají podotknout, jak moc je světová ekonomika na Rusku závislá a tak většinu sankcí stejně odnesou obě strany. Možná ale počítají s tím, že to odvede pozornost občanů od toho co se ve skutečnosti na Ukrajině děje. Vzpomeňme si, jaký byl u nás mediální lynč v případě Vítkovských žhářů. Naše „nezávislá, nestranná a pravdomluvná“ média, jsou najednou velmi rezervovaná v tomto případě (až na pár čestných výjimek,abych někomu nekřivdil).
Ukrajina je na pokraji občanské války a především na pokraji obrovské humanitární krize, kterou očividně nikdo z podílníků na jejím vzniku nehodlá a nebude řešit. Jenže dopady spadnou k nám ve formě desítek tisíc zoufalých uprchlíků, kteří s rodinami se budou snažit zachránit holé životy a najít místo, kde budou moci přečkat, než se to neštěstí přežene a oni se budou moci vrátit do toho, co zbylo z jejich domovů. Náš vydrancovaný stát na to není připraven, lidsky, materiálně,technicky, finančně ani politicky. Proto si dovolím vyzvat všechny rozumně uvažující politiky, ať nechají zbytečnosti na potom, a starají se, aby nás uprchlická vlna nezaskočila. Situace na Ukrajině může být velice rychle podobná tomu, co se děje v Sýrii. Pro naše úřady a vládu to znamená, že buďto budeme se schopni o uprchlíky postarat, nebo nás zaplaví jako obrovská vlna zoufalých bezdomovců, ale s celými rodinami, malými dětmi, se starci. Budeme se na ně dívat a radovat se, že to nejsme my, kdo je v bryndě? Nějak se s takovou vizí nedokážu ztotožnit. Najdeme způsob, jak jim umožnit přežít? Ve světle ukrajinské krize mi připadá naprosto nepřijatelná myšlenka relokace zadržených ekonomických imigrantů z jižní Evropy do Střední a severní. Ekonomickou imigraci navíc vnucenou pod direktivou Bruselu, nelze než velmi rozhodně odmítnout. Čekáme totiž tu humanitární.
S humanitární krizí bohužel také přichází zajímavý business s pomocí, nerůznější organizace se budou snažit napojit se jako pijavice na penězovody pomocí, vypisovat sbírky,inkasovat granty,jenže většina z nich dokáže většinu získaných peněz spotřebovat sama pro sebe. To mluvím pouze o organizacích v mezích zákona, nemluvím o mafiích, pro které jsou katastrofy také lukrativním obchodem. Jedinou obranou je to, že musí zákon předepsat, že z peněz, získaných na pomoc při neštěstí, je povoleno pouze 25% spotřebovat na režii spojenou s řešením a naplněním projektu a 75% musí být prokazatelně doručeno jako materiální pomoc postiženým, nebo na vybudování uprchlického tábora (opět podle zákona o veřejných zakázkách). Musíme si uvědomit, že je zde mnoho hyen, které čekají kdy se budou moci přiživit. Buďme na ně připraveni.
