Na tuto cestu jsem vyrážel jako vždy s nadšením, ale přesto s obavama, co se může ještě přihodit, co za průšvih to bude tentokrát. Tak nějak se mě to poslední dobou drží jako klíště :-) Nejdřív zážitky pod skokanským můstkem v Norsku, zmeškané letadlo v Lotyšsku, průšvih s ubytováním v Amsterdamu, málem okraden v metru v Barceloně, vykradené auto na Ibize...No jel jsem na tuto cestu s jistým napětím :-)
A tak jsem si počínal už při plánování svědomitě a místo klasického maličkého úsporného auta (na Ibize Kia Ceed) jsem vypůjčil trošku pick-up, Citroen Nemo. Mimochodem na 5 dní stálo asi 1250,- Kč, takže asi o 200,- Kč víc, než kdybych si objednal normální maličké auto. Bylo nové, pěkné, ale jízdně teda nic extra. Ale aspoň to byl nafťák, ty já rád :-) I když se teda na letišti ptali, na co bude dvou lidem tak velké auto, ale myslím, že když se ptali na hotel, kde budeme bydlet a já odpovědel we haven´t hotel, tak vše pochopili :-)
První noc, jelikož jsme vlastně teprve o půlnoci vyjeli z letiště, jsme zamířili na první místo, které jsme na mapě uviděli, a to pevnost nedaleko městečka Llucmajor.
Hned ráno po průzkumu jsme zabloudili ještě k nějaké pevnosti (viz foto výše), ta byla však po dlouhé a nehezké cestě autem do kopce, naprosto nepřístupná a uzamčená, takže s radostí, že jsme ten veliký kopec nemuseli jít pěšky, jsme jeli zase dolů a zamířili si to k dalšímu bodu na mapě, který nás zajímal a to údajně jedny z nejkrásnějších jeskyní v Evropě, Coves del Drag.
Uvnitř se nesmí fotit, ale asi možná chápu proč. Nic moc k vidění tu nebylo. Bylo tu hrozné teplo, takže všechny krápníky byly oschlé, polámané, suchý vzduch, spoustu turistů, kterých se člověk musel držet, takže vlastně celou dobu nedělal nic jiného, než koukal pod nohy, aby někoho nezašlápnul nebo do někoho nenarazil a když se zastavil, už ho zase tlačili zezadu. Nakonec nás posadili na jakési hlediště a snad deset minut jsme čekali na slibovanou světelnou a hudební show. Potom přijely 3 loďky, na jedné byli lidé s klavírem a houslema, zahráli Bacha, otočili se a jeli zase zpět. Světelné efekty téměř žádné a za těch 13 Eur nebo kolik to stálo to zdaleka nestálo :-/ Zlaté Punkevní jeskyně nebo jakékoliv jiné v ČR.
Pláže tu ještě nebyly upravené na letní sezonu, ale i tak se tam dalo pěkně vyvalit, bez lidí, na sluníčku a 2 hodinky stačili k tomu, abych domů odjížděl spíš barvou blížící se k praseti, nežli člověku :-)
Na spoustu míst se dá dojet po dlouhé klikaté cestě autem. Jedno z nejkrásnějších míst na ostrově byl i klášter "Betlem" na severu ostrova. V některých klášterech se dá i přespat, my to v tomto nezkoušeli, ač by to možná šlo, místní obyvatel vypadal přívětivě, jen na 100% neuměl anglicky. Ale za klášterem se dá dojít až k útesům k moři, kde se pasou ovce. A tady je skutečně impozantní výhled.
Nejkrásnější místo na ostrově však vyhrál jiný klášter. Ležel nad městem Pollenca a jít sem nahoru pěšky bych opravdu nechtěl. Jsou tu sice úzké serpentiny, ale stoupání je to obrovské. Je to asi poprvé v životě, kdy jsem musel zatáčku serpentin projíždět nadvakrát, protože jsem se nemohl nikdy vytočit. Nahoře se mimo jiné nedá zaparkovat, resp. je tam parkování zákaz. Přesto jsme se rozhodli na tu chvilku to risknout a auto tam nechat a vydat se ještě asi kilometr vzhůru po pěší stezce až ke klášteru. Toto místo je ale okouzlující. Nádherný výhled, krásná kaple, ale hlavně typický starý klášter s možností prohlídky, kde byla jídelna, chodba a nějaké další místnosti. Úplně to na mě sáhlo samotou a chtěl jsem tam strávit alespoň tuto jednu noc. Bohužel auto tam stát nemohlo, takže jsme se museli vydat na cestu zpátky.
Pro freelanderové turisty, jako jsme my, doporučuji navštívit a využívat turistická místa. Směrem z města Pollenca k dalšímu klášteru Lluc jsme na jedno takové náhodou narazili (jsou skutečně špatně značené), ale viz mapka níže jsme zjistili, že takových míst je po ostrově daleko více a škoda, že jsme o tom nevěděli dříve. Jsou tu čisté splachovací záchody s vodou a mýdlem, čistá voda na umytí nádobí, ale také grilovací kóje pro několik desítek turistů. Krom toho také přístřešek před deštěm, nějaké prolézačky pro děti a každý den v určitou dobu tu dokonce v budově nazačátku při vjezdu něco prodávali.
Další den ráno jsme se tedy vydali dále na vrchol a klášter Lluc, známé turistické místo. nic moc tam vlastně ani není, krom velké kaple a stezky ke křížku nahoře na kopci s pěkným výhledem do okolo. Daleko zajímavější na další cestě byly však serpentiny, kde za každou zatáčkou bylo vidět několik nádherných pohledů dolů do údolí a také daleko na moře.
Na této cestě směrem dolů na západ k moři do města Sollér jsme vyhlíželi i zmiňovaný nejvyšší kopec ostrova, ale i po několika hledáních a zajížďkách jsme nenašli nikde možnost, jak se k němu dostat. Bylo tam několik jiných pěších tras, ale Puig Major (1445 m.n.m.) nebyla nikde. V průvodci jsme zjistili, že tuto část ostrova a zřejmě tedy i horu obsadili vojáci. Na internetu jsem si toto taky potvrdil. Druhá nejvyšší hora Massanela (1349 m.n.m.) už sjízdná je, ale to jsem tehdy holt nevěděl :-) Přesto zdejší výhledy jsou impozantní.
Dole na konci cesty vede na západním cípu ostrova železnice z hlavního města Palmy do Port de Sollér. Vlak jezdí podle jízdního řádu a byl celkem plný, co jsem ho dvakrát viděl. Jednou denně (nevím přesně který čas, ale průvodce to věděl) dokonce při jízdě přes pohoří zastavuje na kopci, aby se turisti mohli lépe pokochat výhledy.
V Port de Sollér jsme si dali oběd v restauraci, nejlepší je chodit na takzvané Menu del Dia (Denní menu). Pokud řeknete jen Menu, mohou si myslet, že chcete jídelní lístek. Menu del Dia je většinou oběd o několika chodech, my měli polévku, vodu, potom nějakou rýži s omáčkou a olivama, jako další chod nějaké kuřecí maso (mohli jsme si vybrat) s opékaným pečivem a nakonec moučník (mňam). To vše za 9 Eur, což je ve světě za běžné jídlo naprosto normální, ale tady v tom bylo celé menu včetně pití.
Hlavní město Palma mě ničím nezaujalo, bylo víceméně podobné jako hlavní město Ibizy. Stejní lidé, stejné obchody, stejné ceny, stejná letoviska. Jen tu bylo více aut a méně místa na parkování, takže jsme nechali auto raději hned nazačátku a téměř 2 km po pobřeží šli do města na nějaké ty památky, aby se neřeklo :-) Takže už jen vrátit, tentokráte v pořádku, auto a přesunout se na obrovské letiště, které má dokonce i posouvací urychlovací pásy, jak je velké. Koncem března tu však nebyla skoro ani noha. V létě to ale musí být asi docela síla.
No a nakonec už jen krásný přímý přelez zpět do Bratislavy, kde bylo sice místo 28 stupňů pouze 15, ale jak se říká, doma je doma...Zvlášť, když člověk je spálený, že ani ležet pořádně nemůže :-)
Hodnocení: 7 z 10
Úroveň angličtiny: 6 z 10
