Island 2012 - Expedice svoboda

Na Island jsem se znovu těšil, ačkoliv nerad jezdím na stejné místo vícekrát. Nicméně poprvé jsem tam byl před dvouma rokama jako opravdový "turista", zatímco teď jsem měl jen jediný plán - okamžitě zmizet do hor a celý týden vyhrazený na pobyt v této překrásné zemi věnovat přírodě. Ten plán byl předem daný a jmenoval se trek Laugavegur - duhové hory, sopky, lávové pole, brody ledovcovýma řekama, sopečné pouště, ledovce...

Plánovaný přílet na Island byl 12.července v příjemných dopoledních hodinách. Už v autopůjčovně nás pán uklidnil, že pokud prší v Británii, na Islandu neprší. Po zkušenostech z předchozího týdne v Británii a ve Skotsku nás jeho předpověď uklidnila...a nekecal. Za celý týden pršelo pár kapkama jen předposlední den a to nebylo nic hrozného. Bylo navíc hlavní léto, takže bylo příjemné počasí a polární den. Hned po příjezdu do Reykjavíku jsme zamířili do nejlevnějších obchoďáků na Islandu - růžového prasátka Bonus, kterých je tu všude dostatek a ceny jsou vskutku příznivé - za 5 denní jídlo do hor pro 2 lidi jsme utratili 1000 Kč, zkusme si to někdy porovnat s nákupem v Kauflandu? Myslím, že to je dostatečný důkaz pro všechny co tvrdí, že tu je moooooc draho. Problém tady ale je, že Bonus otvírá všude většinou v 11 hod. a zavírá kolem 18 hod. v závislosti na dni, takže je třeba s tím počítat.

S našimi spolucestovateli, prvonávštěvníky Islandu, jsme se rozhodli absolvovat první den odpoledne, tedy klasika Pingvellir národní park (nejstarší parlament na světě ve skále), Gejzír, Gulfoss (vodopády). Po cestě narážíme na spousty turistů (přecejen je to Golden circle) a taky českou výpravu, která tu měla dokonce svůj autobus. Jinak klasika, více v minulém trip reportu :-)

Náš cíl byl ale jiný, jak už jsem zmiňoval - Laugavegur - údajně nejkrásnější trek Evropy. A zatím co jsem poznal já, tak musím uznat, že je to i můj názor. I po zkušenostech z Nového Zélandu, rájem pro mnohé turisty musím říct, že tady jsem za 5 dní prošel a nasál tolik krásy, co bych na Zélandu musel hledat měsíce. Sopky a láva na severním ostrově, jezera, ledovce, hory na jižním, pokaždé v jiném národním parku. Tady jsem to měl na dohled všechno a každý den procházel něčím dalším, úžasným, téměř nepopsatelným...

Už ani při výběru fotek na tento trip report jsem se nemohl rozhodnout, jaké fotky vybrat. Je jich tolik krásných, takže alespoň ve fotogalerii jsou všechny zajímavé vybrané pohromadě.

Pozor ale na jednu důležitou informaci - začátek i konec treku je zapeklitý :-) Dá se jít buď z Landmanalaugaru do Porsmörku (Thorsmörku) a případně až do Skogaru a nebo naopak. Na oba konce jezdí busy, cenově v podstatě nastejno, platili jsme one-way z Porsmörku do Reykjaviku asi 2000 Kč za oba, ale je to pořád lepší a levnější, než auto. Jezdí tam TREX a nebo Iceland Excursions, největší společnost, co jezdí prostě všude :-) Ale pokud byste přecejen toužili po tom se tam odvést autem jako např. my, co jsme se tam chtěli nechat vysadit na začátku treku, tak počítejte s 4x4 nutností. Je vyzkoušeno, že i přes všechny zákazy Hyundai i10 projede max. asi 15km do Landmanalaugaru po cestě s příznakem F, ale pouze k prvnímu brodu a i tak už s problémy v některých úsecích. Zbytek nutno dojít do základního kempu pěšky a nebo jako my dostopovat. V Porsmörku taky pozor, jsou tu dva různé kempy, kam se dá dojít a je dobré si koupit lístek na bus z kempu, kam opravdu dojdete, ne jako my :-) Kempy jsou od sebe sice asi hodinu cesty, nicméně když jde někdo na čas a čeká jako my a zjistí, že už mu to ujelo z druhého kempu a další jede za den, potěší vás, že jízdenka platí až od nástupu, je tedy jedno, kdy jedete, nepotěší vás to už ale tehdy, když máte zabookovaný hotel a nebo vám letí letadlo nazpět. My našetěstí příšli jen o Blue Lagoon, takže žádná hrůza.

První kemp Landmanalaugar je dost přelidněný, spoustu lidí sem jezdí jen tak na okuk, do duhových hor, případně na pár dní s přespáním zde, protože je tu spoustu možností treků. Jezdí sem snad všechny cestovky, je to zážitek i na těch pár hodin pobytu. Navíc je tu krásné, příjemné termální jezírko, kde se dá krásně zdarma relaxovat. Noc pro jednoho vyjde ve všech kempech na treku stejně - 160 Kč. Je to národní rezervace, takže je zakázáno spát mimo kempy po cestě, což se nám v takto jinak svobodné zemi vůbec nelíbilo a považovali jsme to skoro až za diskriminaci. Nicméně chápu, že někteří by tu pak po sobě mohli nechat více, než je zdrávo a celá příroda by trpěla. O tom, zda se to tu nějak kontroluje, se moc nepíše. My spali několik nocí v kempu a několik mimo kemp...Mimo kemp to bylo vždycky lepší a pohodlnější :-)

Ještě taková poznámka k celému treku. Je to sice trek, který je ideálně psaný na 4 dny, nicméně dá se to zvládnout i za dva dny, pouze s jednou nocí v kempu uprostřed treku. No a ti náročnější tu běhají maraton, jako zrovna v sobotu, když jsme vyráželi my. Já bych po prvním kilometru do kopce najisto umřel.

První den je stoupání do hor, největší převýšení. Všude okolo jsou duhové hory, sopky, láva. Nádherné výhledy.

Druhý den už se jde po vrcholcích hor a jsou tu krásné výhledy i na sopky před námi, ke kterým se hodláme přiblížit více - Katla a Eyjafjatlajökull.

Občas se jde i po sněhu, což je značně více vyčerpávající. Některá místa vyžadují obzvlášť dost opatrnosti. Je tu po cestě několik křížků těch, co neměli na dobré počasí takové štěstí jako my...A to třeba kilometr před kempem, kde čekala vyhřátá chata s wardenem, který to tam hlídá. To mi tak připomíná - v Landmanalaugaru je kniha, kam by se každý měl zapsat, kdo jde nahoru do hor. Wardeni stejně jako na Zélandu potom mají zrhuba ponětí kdo se kde pohybuje a jestli se vrátil a nebo ho mají jít hledat. Komunikují spolu každý večer vysílačkama. My se nezapsali, protože jsme nevěděli, jestli chceme, aby o nás někdo věděl :-) No je to risk, vím...

Nahoře většinou dost fouká a je tu chladno, na neprofoukavou bundu a čepici. I stany v kempech se staví za barikádou z kamení. Jinak je možné bydlet i v chatkách, ale stejně jako na Zélandu na využívanějších trecích je třeba si tady místo v chatce rezervovat. Stojí cca 600 Kč na osobu na noc. Všude se dá platit kartou (embosovanou), ač to zní občas jako Sience Fiction. Prostě si okopčí číslo karty a nechají podepsat, že to pak mají strhnout z účtu. Do měsíce si to fakt z účtu vezmou.

Třetí den se jde k jezeru Alftavátn - odtud tyto nádherné fotky se zrcadlícíma se horama. Dále se jde několika brodama, přes vysoký most nad ledovcovou řekou, kolem osady s koníkama a přes sopečnou poušť, kde pěkně lítá písek, jako na Sahaře, když je vítr. A jsou tu krásné duny z písku. A pár pěkně ledových brodů skoro po pás :-) Doporučuju s sebou botky brodky.

Poslední den už se dorazí do posledního kempu. Každý den je to psáno na zhruba 6-8 hodin chůze. I naší loudavou chůzí, kde nás občas i honili důchodci :-) jsme ale chodili většinou spíš tak 5-6 hodin. A to i s pauzama na pití, jídlo, obědy, atd. Může ale taky záležet asi na počasí a nebo třeba váze batohu. Kdybysme nenesli stan a jídlo na 5 dní, tak bychom to ušli asi také za 2 dny. Jenomže proč spěchat a nevychutnat si v klidu tu krásu okolo...

V posledním kempu (teda tom špatném, větším, ne tom našem menším, odkud nám potom jel bus), jsme byli moc mile překvapeni možností vykoupat a nebo osprchovat se tu opět v termálním pramenu, jaká to krása. A na závěr se s náma rozloučila i téměř ochočená mláďata polární lišky, které jsem nejdřív pořádně nedokázal zařadit (myslel jsem, že jsou to malá medvíďata).

Celkově to byl opravdu nádherný zážitek a tento trek moc doporučuju (zvlášť, když se dá letět dneska pohodlně za 6 tisíc přímo z Prahy). Treků je tu dalších spoustu, dalo by se tu určitě vydržet ještě o mnoho déle a nebo jezdit sem stále dokola.

Celkové hodnocení: 10 z 10ti

Úroveň angličtiny: 10 z 10ti