Zpět od velkých korporací k malým firmám, co činí člověka přístupným to se stane.

Zpět od velkých korporací zpět k malým firmám, co činí člověka přístupným to se stane.Situace vykrystalizovala do situace, kdy je zřejmé, že situace již nebude stejná jako dřív a lidé se budou muset naučit vyjít s málem. Toto málo by mohlo být ještě menší, než si dokáží představit z důvodu, že firmy, které produkují potřebné věci jsou již tak velké, že nedokáží zajisti výrobu v situaci, kdy bude všeho nedostatek. Jedině malé firmy dokáží být pružné a dokáží v nastalé situaci přežít, velké ne. Tímto bych se dostal k situaci, která panuje, bude se nutné zamyslet nad způsobem jednání i hospodaření lidí a jejich přístupu ke zboží, kdy si za poslední léta zvykli, že je všeho nadbytek. Toto období končí a čím dříve to lidé pochopí tím lépe pro ně. V nastalém zmatku se postupně vytvoří nová situace a to setrvalý nedostatek. Jediný způsob jak jej překonat je navrátit se zpět k malým firmám, které jediné dokáží pružně reagovat na situaci a dokáží přinést trhu řešení ve smyslu výrobků za ceny sice vyšší, ale nedosáhne se tak stavu stálého nedostatku, ale přeci jenom nabídky, která sice bude realizována za úplně jiné ceny, přesto tu bude možnost ji realizovat. Tohle je zcela nový pohled na naši ekonomiku, která bude vyvěrat z lidí a jejich potřeb, kdy vše co nebude nezbytné se odřízne. Určování ceny vzhledem k ekologické potřebě recyklace všeho.Cena je jedním z faktorů, která by měla vést lidi k ekonomickému chování. Jedním z faktorů by mělo být zobrazení ceny jako motivace k tomu aby se lidé dokázali oprostit od schémat, které je dovedli na zcestí. Zásadní podíl na tom všem má malý pocit sounáležitosti s přírodou, kdy lidé se domnívají, že dokáží žít bez přírody, což tomu tak není, jediná příroda by dokázala žít bez člověka, opačně by to nefungovalo. Člověk je na přírodě tak závislý, přitom tuhle závislost na jejích darech si neuvědomuje a jedná jako by šlo o něco tak samozřejmého co nestojí za pozornost. Tímto přístupem se dá dívat na celý problém jako ignoraci všeho co tvoří člověka, přitom příroda je všeobjímající a tvořena je z velké části Bohem, který ji obhospodařuje jako svoji zahrádku. Tímto přístupem kdy člověk pochopí svůj úděl si uvědomí i cenu, která by měla být určována jako zdroj poznání výrobků lidských rukou. Poznání je sice krásná věc, ale lidé si prvně musí připustit tuto myšlenku k tělu, že příroda je primárním zdrojem a člověk je jen její sekundární uživatel, který by měl dbát a ctít jejich produktu jako něco svatého, protože mu to umožnuje povýšit vše do stavu, kdy i poslední bude vědět co stojí za tím vším.Cena by měla určována jako společný faktor důležitosti v ekonomice vzhledem ke zdrojům, které stály za její výrobou. Jedině takovým přístupem se dá určit cena, která bude respektovat přírodu jako zdroj všeho pro člověka a jeho potřeb. Zdroje bohatstvíZdrojů známe několik, přesto ty nejdůležitější jsou lidé a příroda sama co poskytuje ze sebe. Těmito zdroji se definuje vše co je vytvořeno. Poznáním přírody se dá definovat zdroj, přesto není zdrojem. Čím tedy je? Je něčím co se nedá popsat, ale musí se zažít a to tím, že jej máme a nakonec mít nebudeme. Poznání obou stran téže mince dá člověku poznání všeho čeho si doposud nevážil, či měl za samozřejmé. Pokud mohu mluvit za sebe, toto poznání bude lidi bolet, protože si uvědomí, že lidé jsou jen nádobami , které jsou plněny Bohem, který určuje míru všeho ke všemu. Lidé tuto míru jen prostřednictví svých přání nalézají ve vnějším světě. Toto poznání vede lidi k přesvědčení o své výlučnosti a pokoře, která poskytuje znalosti jak by měli věci jít. Pokud tato pokora chybí dochází k plýtvání a lidé si neuvědomují s čím zachází a považují vše za odpad pokud to pro něj nemá žádnou cenu. Co se však stává odpadem pro jednoho by mělo být zdrojem pro druhého. Toto poznání by mělo být nalezeno a mělo být vyzdviženo tak, že lidé budou chápat vše tak, že všechno patří všem s tím, že tím kdo určuje hodnotu nejsou lidé ale vztahy mezi lidmi. Právě těmito vztahy by se mělo začít a měly být nastaveny tak, aby probíhalo vše plynule a doslova plynulo zcela přirozeně mezi jedním či druhým tak, že lidé budou udiveni tím, že výrobek se stává tím čím by měl být, tedy komplexní součástí systému a nemělo by se na něj nahlížet očima člověka, který vidí ve všem peníze, ale mělo by se nahlížet na něj komplexně, kdy člověk v každý okamžik Ví co má dělat tak aby hodnota věci byla zachována po co nejdelší dobu. Jak dál s plasty?Pochopení plastů dá k pochopení mnohosti v životě člověka. Co jeden nepochopí je to jak zacházet tím co potřebujeme a bez čeho si nedokážeme představit život. Pochopení plodí různé věci, jedním z nich je dávání hodnoty věcem a to takové jaké mají. Toto pochopení lidem právě chybí. Kdy dávat věcem hodnotu je věcí Boha a člověka. Pro Boha je vše cenné a tohle by mělo být v malém i v člověku, kdy nemusí vše křečkovat a syslit do zásoby, ale umět věci dát dál, stejně jako žijí lidé, žijí i věci v lidech. Tento život není plnohodnotný, je to zkouška člověka na dobu, kdy bude tvořit věci, které budou mít vlastní život, proto takhle.