Kdo najde život v těchto zákonech, ten najde skutečný život v tom, co tvoří. Tedy víru v život, která není vírou, ale životem toho, koho milujeme, jako jedno.
Duchovní principy. (pracovní název)
Na počátku duchovních principů byl jeden vzkaz. Ten vzkaz zněl asi nějak takto:
Kdo pochopí zákony, ten nebude tím, kdo je chápe, ale ten, kdo je miluje jako sebe, jako jeho, kdo mu dovolil milovat život jako svůj.
Těmito zákony budeme poměřovat svět a těmito zákony budeme dávat ze sebe to nejlepší. Kdy takové zákony budeme tvořit svojí duší a svým tělem, který bude obrazem těchto zákonů v životě člověka. Nebude tak člověka, který tápe, ale hledá právě to, jak naplnit život láskou a pokorou v jedno, které je zákonem všeho. Od tohoto tématu se budeme zabývat duchovními zákony.
Vím, že duchovní zákony jsou téma na dlouhé večery, kdy pochopit je, je snad snadné, přesto nemohu říci nic, co nevím. Je to pochopení pravdy, kterou jako člověk chápu a díky víře v Boha jediného tvořím jako zákon, který naplňuje vše mírou jeho.
Na počátku všech zákonů stojí člověk. Není to člověk jak v současnosti, domýšlivý a nevědoucí, ale člověk, který stvořen Bohem vytvořil svět k obrazu svému. Tento člověk se podle legendy nazývá Adam a jeho žena byla Eva. Tato pověst je platná jen z části, kdy mi nepřísluší vysvětlovat co bylo příčinou tohoto stavu. Mohu napsat jen to co vím. A to Vím, znamená toto:
Na počátku země, byla pustá a nevlídná pro život. Taková země nemůže být mou zemí, řekl člověk a požádal Boha o stvoření země jako ráje, kde by bylo radost žít. Jak si přál, stalo se. Tento příběh se udál tak dávno, že člověk nedokáže svými smysly pochopit již nic, přesto v tomto ráji žijeme. Tento ráj je tvořen podnoží Boží, která vyvěrá ze všeho. Takto si to přál Adam, a takto si to přál i Bůh, že vše bude z jeho pera.
Možná se zeptáte, jak je možné, že oba si přáli to stejné, kdo tedy byl vlastně Adam? Adam nebyl jen člověkem, ale byl i stvořitelem. To jen pověst mu přiřkla roli člověka, který zhřešil. Tento příběh, však již všichni znáte, proto jej nebudu zmiňovat, naopak se podíváme na věci, které známé nejsou.
Na počátku stvoření stál Adam a byl sám, nebyl schopen stvořit svůj protějšek a Bůh mu byl nápomocen, kdy z jeho těla vyjmul podnož pro jeho druhý život v ženě. Tato žena se jmenovala Eva. Eva měla přednosti života, díky kterým se země zaskvěla do života, jen díky ženě byla země taková, jaká je dnes. Milá a bohumilá jako počátek života, lidského i Božského.
Myslím, že tento úvod byl nutný, pro pochopení celého příběhu i zákonů, které postupně uvedu. Budou to zákony života, které jako člověk ctím a vytvářím v nich obraz svůj.
Zákon první:
Kdo najde Boha ve všem, co vytvořil, ten bude jako on.
Tento zákon říká vše o Božství a dodává sílu stvoření být jako on. Kdo pochopí tato slova jako svá, ten dokáže nemožné. Bude jako jeho stvořitel. Jen ta kvalita bude jiná, kdy stvořitel nebude jako já, ale budeme spolu jako jeden. Takto lze postupovat se všemi zákony, proto komentáře budou krátké. Doufám, že budou správně pochopeny.
Druhý zákon:
Nehýbej se a lež. Takto zní zákon druhý, který říká vše o pohybu všeho živého.
Mám na mysli ten stav, kdy pohybem se stáváme větší, proto je nám dáno se nepohybovat, jen se kymácet ve větru, který je větrem života věčného.
Třetí zákon:
Nehledíc na problémy, nalézám život všude, jako život toho, koho miluji.
Tento zákon je vyšší a nižší a dávajíc všemu co mu přísluší. Proto se téměř shoduje s prvním zákonem. Je to proto, že člověk je tu od toho, aby pochopil vše jako jedno a nebylo mu skryto nic.
Čtvrtý zákon:
Na počátku všeho stál Bůh, který je Bohem všech.
Tento zákon je obdoba prvního zákona, ale má jednu podmínku pro pochopení. Tou podmínkou je život jeho, že žijem jako svůj. Těmito slovy se budeme vracet na počátek po celý čas života a těmito slovy budujeme život v něm i svůj.
Pátý zákon:
Kdo najde v životě to, co hledal, ten nebude šťastný, dokud to nedá svému stvořiteli.
Tímto zákonem vyjadřujeme pokoru v životě. Taková pokora je důležitá věc a dodává životu vše co potřebuje k tomu, aby dorostl svého tvůrce. Proto uvedu jeden příklad: Tento příklad není obyčejný a zastává ho jen hrstka lidí.
Tito lidé nejsou s to pochopit život. Proč tomu tak je? Je to proto, že tito lidé, již život jeho mají jako svůj. Tito lidé se pozastavují před životem a dávajíc všemu vše, co potřebuje, přesto jim cosi chybí. A to cosi je takového rázu, že život se nedá vydržet. Co to je? Je to moudrost života, která proniká se životem. Taková moudrost života je tak veliká jako stvořitel, který dal život mě i svému životu. Těmito slovy se člověk obírá životem.
Šestý zákon:
Najdeme-li život věčný, co nám zbude ze života?
Taková otázka je zákonem. Proto se tužte abyste našli odpověď. Na takovou otázku se nedá nalézt odpověď, přeci? Ale dá, chce to jen vydržet počátek, kdy se nám zdá nesoulad všeho se vším. Až pak, kdy nastane vzájemný soulad, najdeme i odpověď na tuto otázku pak pochopíme daný zákon.
Rozhovor:
Nevěděl jsem, že zákony mají podobu otázky?
Občas tomu tak bývá. Zákony totiž zastávají dvojí pozici. Ten kdo je tvoří a tím je Bůh, čili stvořitel a na druhé straně ten, kdo jimi žije a to je život. Proto jak vidíš, tak život je na stejné pozici jako stvořitel, protože otázky jsou určeny oběma.
Sedmý zákon:
Obdoba sedmého zákona tkví ve slovech:
Nacházíme-li poznatky života ve všem, co je tedy život?
Opět otázka, která zazní je otázkou nejvyšší. Taková je povaha těchto otázek, kdy pochopit zákon dokáže jen člověk, který již Ví. Tito lidé netápají jako ti, co stojí na počátku, ale dávají životu vše, co potřebuje. Od toho se pak odvíjí i odpověď na tuto otázku.
Osmý zákon:
Povaha zákona dává tušit, že rovnováha bude ústředním motivem tohoto zákona:
Kdo nebo co je tímto? Je to živé či mrtvé, je to život, či podoba života?
Rovnováha z těchto otázek zní jako poznání rovnováhy v životě. Kdo tedy najde poznatek odpovědi, ten pozná zákon, který se skrývá za touto otázkou. A ta otázka zní následovně:
Bereme-li vše, bereme to s láskou. Dáváme-li vše, dáváme to s láskou. Kde je rovnováha?
Poslední zákon, devátý:
Kdo pochopí život věčný, ten najde spásu v tom, co tvoří. Kdy život mu ukáže, co je to život.
Tedy život není poznatek, ani víra v život, ale je to něco, co se nedá definovat. Tento zákon říká toto:
Definuj lásku života tak, že bude životem.
Tímto se loučím a děkuji za pozornost, kterou jste mi věnovali.
J.H.
