Výroba versus služby

Kdo pochopí boj mezi výrobou a službami dojde k poznání, že jedno bez druhého nemůže být. Přesto lidé jednají jako by tak mohlo být.

Existuje problém, že odtržení politiků a lidí od reality je způsobeno hromadnou přeměnou společnosti z výrobního typu na typ se službami jako hlavní tvorbou hodnot.
Rozhovor:
Je pravda, že lidé ve výrobní sféře sledují informace jinak, než lidé ve službách. Toto pojetí práce lidi rozděluje a dává dohromady, pokud se vyskytne společný problém. Dnešním problémem je nekompetentnost lidí ve vládě, kdy hodnota dosahuje vrcholu právě v tento okamžik. Chtělo by se říci, že dál se již jít nedá, bohužel musím Vás zklamat. Dá se jít dál a to celkovým rozklížením hospodářství. Toto rozklížení bude takové, že lidé si nebudou vědomi problému ve kterým žijí, v momentě kdy procitnou půjdou do ulic a tato situace nemusí být zas tak daleko, protože krize se bude postupně rozšiřovat na celou společnost.

Můj názor:
Výroba má své kouzlo. Jedním z nich je poznání pravé skutečnosti. Toto poznání není člověku ve službách dáno a staví ho do pozice úsluhy k tomu všemu. Tato úsluha je však honorovaná více než skutečné vědomí věcí, které vznikají při výrobě. Kde hledat rovnováhu? Rovnováhou by mohlo být poznání, že služba je poslání, kdežto výroba povinnost. Tímto bych rozdělit celý obor na tyto dvě složky. Pochopením těchto složek je výsledkem procitnutí lidí, kteří budou dát všemu to co potřebuje, což je práce výroby, kdežto služba se bude dál pitvořit, aby prodala i to málo co má. 
Kde se tedy tvoří hodnoty? Hodnoty vznikají v obou případech, ale pokaždé jiné. Hodnota výroby je poznání, hodnota služby je dání věcí do souladu s celkem. Nedá se říci co je výš, je to poslání o kterém jsem psal, dát všemu to co potřebuje.

Je zdravé stavět ekonomiku na službách a výrobu upozaďovat?
Poznání výroby jsem dal, teď by bylo záhodno pohovořit o poslání celku. Poslání celku je takové, že člověk pochopí to vše až tehdy, pokud to nemá. Tohle je základní pravidlo nejen ekonomiky, ale pohledu světa. Teprve poznáním toho co nemám, nám otevře cestu k novým zítřkům. Lidé by se tohoto neměli bát a měli by vědět, že jsou okolnosti či situace, kdy je to jediná cesta, která nás vyvede z krize.

Co přiměje lidi pochopit problém celku, který nebude jen problémem jejich?
Pochopení k pochopení celku je složité a snaží se lidé o obojí. Jednak pochopit celek a tedy i sebe. Pochopením celku se otevírá člověku cesta k novým výšinám, při pochopení sebe se člověku otevře spousta věcí o kterých nevěděl, že je má. Pochopení obojího dívá člověku do rukou sílu, která bude pramenit z něj jako pramen, který nikdy nevyschne. Kdo jej jednou najde pochopí vše během okamžiku, protože škola pochopení, kterou si prošel mu otevřela svět i jeho vlastní nitro dokořán a již nikdy nebude tápat ve tmě, která leží na zemi jako příkrov dávných i současných věků.

Pochopils mnohé a dal jsi své pochopení najevo, to co jsi vytvořil ti dává sílu jít dál, tohle je poznání člověka, který Ví kudy se dát.