U zrodu myšlenky stál ten, kdo hovoří jako ten, kdo jde

Jedině těmito slovy pochopíte, o co jde této filosofii, jde o poznání těla i duše. Kdy duše je jako tělo a tělo jako duše. Jen se nebát jim dát to co potřebují

Úvod do filosofie jednoho, kdy vše je jedním (pracovní název)

Na počátku stálo slovo a tím slovem se stalo slovo Boha. Tento Bůh promluvil, asi takto:

Vítám Vás v mém světě, kde je vše možné.

Těmito slovy spřádá stvořitel tento svět, který patří k jeho nejlepším dílům a lidé jej stále nechápou, protože spí jako šípková Růženka. Co tedy probudí lidi do života? Probudí je hrůza života, která jim dá ukázku toho, čemu věřili. Kdy ztratit vše jde velice rychle, i když to nabývali roky.

Myslím, že tato slova dojdou naplnění v momentě, kdy lidé uzří podmínky, které pomalu se tvoří. Přesto tato filosofie má lidem pomoci tyto podmínky překonat a jít dál. Jenže jak dál? A tady zasáhne prozřetelnost, protože co lidé neví, to tuší, že jednota bude poznána přes krizi, která přichází. Bylo tomu tak vždy, a proto bylo tolik nářků kolem toho všeho, protože lidé nechtěli pochopit to co muselo přijít. Ani nynější doba nebude jiná. Jen lidé věřící sobě jako jemu, dojdou k poznání, že to vše je nutné, abychom jako lidé byli povýšeni. Ne ve hmotě, ale v duchu. Právě proto se tato filosofie bude nazývat životní, protože vám ukáže skutečný život, život duše v těle, které bude spojeno s duší.

Po tomto úvodu musí nastat ticho, ne ticho slov, ale ticho, protože jen v tichu se rodí velké věci. Ty věci přicházejí pomalu a lidé to tak chápou a někteří si již nemohou dočkat, přesto si myslím, že očekávat takové věci je nutné i pro vývoj duše.

Nyní k filosofii.

Životní filosofie, je dána lidem k pochopení těla i duše, kdy duše tvoří část těla tak mírnou a tichou, že tělo je celé u vytržení, když se s ní setká. Je to to podobné jak setkáním s Božstvím.

Tělo však vyžaduje jiný přístup. Tělo říká věci přímo, bez oklik, jen duše je tak mírná, že nedokáže říci pravdu přímo. Dokáže, jenže to jsou výjimečné události a lidi, které donutí říkat lidi pravdu. Do té doby si lžou, pro tento i příští čas.

Otázka tedy zní, jak zbavit duši klamu a dodat ji odvahy k pravdě?

Pravda má spoustu parametrů a myslet si, že pravda je jen jedna je naivní. Žijeme přeci v dualitě, a tak si musíme představit pravdu jako sestry, které burcují svět k činnosti. Kdy za pravdu se i umírá, řekla by jedna, ne, jen ve lži, řekla druhá. Která z nich má pravdu?

Taková povaha pravdy v duši není. Je to tělo, co takto vnímá pravdu a vtíravý pocit, že duše musí ctít pravdu stejně, je hrubým nedorozuměním. To nedorozumění je dáno tím, že nechápeme pravdu, kdy pravda není od nás k nám, ale je od toho, koho milujeme jako poznání. Teprve v poznání se rodí pravda, která je do té doby lží. Teprve v poznání se rodí člověk, a to v pravdě i v životě.

Myslím, že takový úvod by mohl stačit a nyní si podíváme na dnešní téma, a to téma zní:

Pochopit pravdu jde jedině tím, že dokáže uzřít podstatu světa

Podstata světa není zobrazitelná v těle, ale v duši, proto duše chápe pravdu o tomto světě jako Bůh. To Božství je zárukou, že vše dostane, co má. Tedy, že filosofie pravdy dokáže nabýt na významu v těchto podmínkách. Podstata světa, jak jsem řekl je skrytá, však komu je skrytá? Tělu, které pochopí vše až na konci života v hodině smrti. Proto po celý život oslovujte duši, pro přijetí zkušenosti pravdy v tomto světě. Není většího poznání, než oné pravdy.

Jak tedy zařídit, aby duše dokázala pracovat s pravdou a předat ji tělu? Jde to jediným způsobem. Přijmout Božství jako lidství. To lidství se nedokáže od Božství odpoutat, přesto jej tvoří. Tento způsob mi přesto připadá jako nešťastný, proto uvedu dva příklady na vysvětlení:

První případ:

Na počátku stojí duše oděná do těla, to tělo si řekne, co mám vykonat? A duše mu odpovídá, buď láskou, protože z lásky povstal svět a z lásky povstane i svět tvůj. Těmito slovy konejší duše tělo a tělo bedlivě naslouchá. Naslouchá tak bedlivě, že si nenechá ujít jedinou příležitost, jak nezranit něco, tak jemného tím, že by nebylo láskou, přesto jak víme láska má mnoho podob a dokázat to, že láska nebude zraňovat je mnohdy velice těžké.

Druhý případ:

Druhý případ nám řekne něco o duši. Duše je skoupá na slovo, přesto promluvila v momentě, kdy dostala, co potřebuje k životu a tím je zaujetí prací, které je láskou. To zaujetí prací, které je láskou je rozšíření prvého případu na práci, která je vykonávána. Takto vedená práce je tím nejvyšším zdrojem poznání a takto se duše povyšuje. A duše hovoří takto:

Jsem ta, co prací v lásce žije. Nejsem sama a hodlám v této práci pokračovat, proto si cením snahu člověka dělat vše v lásce, protože láska provází vše jako jedno. To jedno je však jiného od toho, které tvoří svět. Má jednota je jiná, přesto se dá vyjádřit oním slovem jednota.

Myslím, že téma se pomalu vyčerpalo a budu se těšit na další vstup.

Děkuji za pozornost.

J.H.