Bereme kopce jako symbol, nebo jako samozřejmost?

Nehledejte kopce, jsou všude. Jsou místa kopci posetá, přesto je lidé nevidí a necítí ten náboj pravdy, kterou zastávají. Teprve tento článek vzdává hold kopcům.

Horo, horo, vysoká jsi, kdo najde v tobě život (pracovní název)

Na každém kopci je pravda. Ta pravda je tam odjakživa, proto ctí lidé kopce, protože si uvědomují pravdu, kterou zastávají. Tato pravda není imaginární, ale je skutečná, proto lidé žijících v kopcích jsou pravdivější. Nejsou jako ti z rovin, a tohle poznání udělá každý trochu duchovní člověk. Kopce tedy zastávají pravdu, kterou my přijímáme. A jakou pravdu kopce zastávají?

Zastávají pravdu světa o nedotknutelnosti pravdy Boží, tady na zemi. Kdo pochopí pravdu Boží, ten bude milovat kopce jako symboly této pravdy a bude jim stavět pomníky ve smyslu uctívání v duchu a poznávání kvality tím, že jej jako kopec či horu vyjdu. Tímto vzdávám hold myšlence, kterou zastává a myšlenka se šíří dál, kdy lidé jen intuicí cítí, co jim pobyt na kopcích dodává.

Je to moudrost a poznání pravdy, kterou zastává Bůh a kdejaký kopec je na tom tak, že my lidé nechápeme to, co dokáže tento symbol, a proto jej milujeme, proto, že je i naším symbolem pravdy. Takové pravdy. která sděluje lidem to, co stojí po celý čas. Smíření všeho se vším. Taková pravda se odehrává tady v kopcích a lidé jsou ti, co to cítí jako pravdu.

Tento článek nevznikl jako hold kopcům, ale sdělení toho, jak to cítím a jak to vidím. Neberu si servítky a sděluji co vidím ve všem, proto omluvte můj postoj a pochopte, že i Váš názor může být cenný, kdy tento článek je jen můj názor a zastávám poznatek, že sdílením názorů se sděluje i pravda, která se nedá vycítit jinak než vlastní zkušeností.

Děkuji Vám za pozornost a přeji vám hodně zdaru.

J.H.