Svoboda slova a její uchopení člověkem

Vyjádřit svodně svůj názor, je základní požadavek doby, přitom se zapomíná na dobu, která tu byla vždy. Kdy slovo pravdy se nedostalo ke sluchům povolaných, ale byly to lži o jakých nikdo nikdy neslyšel. Byla z toho pravda? Nebyla, byl to jen škleb na lidi, kteří věří pravdě a budou za pravdu bojovat. Pochopením boje za pravdu se otevřou člověku mnohá zákoutí jeho duše, protože tento boj se odehrává dnes a denně. Pochopit co je to pravda je jako pochopit rovnici, kterou nemáme a budeme ji muset vytvořit z faktů, které známe. Asi takhle bych popsal pravdu. Přitom zároveň existuje absolutní pravda, která si nebere servítky co si o ni lidé myslí, tito lidé, kteří dokáží přičichnout k její vůni pochopí a půjdou dál, z důvodu, že pravda je jako omamná droga, která se nedá vymazat ze světa. Vždy tu bude a člověk vláčen holou skutečností, by si měl najít čas k pochopení této jemné vůně pravdy, která je stále přítomná ve vzduchu. Jsou lidé, kteří chápou slova pravdy lépe, vzdejme jim hold, jsou tu však lidé, kteří se pravdy očividně bojí. Proč? Museli by přemýšlet o světě ve kterém žijí a dokázat tak světu, že jsou lidmi, kterým stojí za to věřit stejně jako myslet. Tohle jim chybí a přitom považují svoji pravdu jako maják, ve světě lži, přitom si neuvědomují, že to jen jejich pravda, která sice ční, ale je značně ohlodaná od větrů a živlů, které ji neustále obrušují. Jak vypadá pravda, která žije? Pravda, která žije se nedá popsat, je živoucí stejně jako žije člověk, který věří. Je to výseč kruhu, která se mění s pochopením pravdy, toto přirovnání je dané člověku asi nepřesněji, kdy člověk Ví to co ví jen díky tomu, že je člověkem.