Svoboda jako prostředek komunikace

Kdo poznal svobodu, poznal život, jak to ovšem je se životem? Není život taky svobodou? Aneb, kdo našel život, poznal svobodu a obráceně.

Kdo poznal svobodu, ten poznal život, by mohlo znít moto. Jak to však se svobodou je, pozná každý na vlastní kůži tím, že věří. Tahle niterná záležitost posouvá člověka tam, kde je a ukazuje mu cestu, kterou nastoupil jako člověk. Není nevěřícího člověka, stejně tak není člověka bez kapky svobody, chtělo by se říci. Kdo však zažil svobodu, ten ví jak pomíjivý je to pocit, který udává tón tím, že člověk jakmile ji uchytí, je zase jinde a člověku nezbývá než ji znova chytat. Svoboda je pomíjivá, jediné co je na ní trvalé je to, že člověk věří ve svobodu, kterou žije. Tahle víra ovšem není dokonalá a upřednostňuje se víra, která přináší člověku poselství, které je dáno Bohem. Takové našeptávání, kde jsi, tam jsem i Já.

Rozhovor:
Kdo přináší pocit svobody člověku?
Prvně je to Bůh, který je tvořen svobodou volby. Tato svoboda volby je zastáncem všeho co je potřeba proto aby byla přijata člověkem jako poznání nejvyšší. Svobodný člověk se tak přibližuje Bohu mílovými kroky na rozdíl od těch co jej neznají a nechápou jeho systém.

Svoboda, je tedy projev Boha v člověku?
Dalo by se to tak říci, je to poznatek člověka, že svoboda se musí zažít stejně jako se zažívá Bůh.
Dá se míra svobody nějak měřit, myslím Bohem, nebo je to všech lidí podobné?
Dala by se měřit, tohle je ale otázka pro Boha, jak by se dala svoboda měřit. Jedno je jisté člověk je svobodný tím, že věří. Nic jiného v tom nehledej.

Proč je tedy vnímání svobody u lidí natolik rozdílné a není si podobné?
Tato rozdílnost je způsobena duší člověka. Každá duše vnímá svobodu jinak, je na člověku aby prostřednictví svobody poznal svou duši.

Kdo poznal svobodu poznal i svého stvořitele, dalo by se říci, ne?
Je to tak, je to poznání tak niterné a svobodné, že jen Bůh dokáže dát člověku co jest jeho.

Je možné, že v místě kde víra je tak slabá, jako je dnes, není ani svobodných lidí?
Není tomu tak. Svoboda není jen o víře, i když je to to hlavní co ji utváří. Svoboda se dá nalézt ve všem co provází člověka, proto se drž toho co tvoří svobodu svobodou, tedy vírou.

To by pak znamenalo, že svoboda má i své odstíny, stejně jako víra, která provází člověka?
Je tomu tak, skutečná svoboda se dá zažít jedině tak, že člověk příjme Boha, tohle je jediné místo v životě člověka, které bude utvařitelem všech věcí, kterých se víra týká. Kdo nejde s Bohem bude jeho svoboda odpovídat tomu v co věří,

Jak potom vnímat svobodu člověka z pohledu systému, který mu vládne a duchovní svobodou o které tu byla řeč?
Duchovní svoboda je to ta hlavní položka o kterou jde. Kdo chce zažít svobodu ve fyzickém světě je jediná možnost jak toho dosáhnout přijmout Boha. Jiná cesta není. Vše ostatní bude vírou, která bude vycházet z fyzického a bude dočasná. Jediná Víra ve všemohoucího utváří svobodu tak, že bude trvalá, tedy věčná.

Děkuji za rozhovor.