Není člověka. Je člověka, který Ví, tohle krédo by mělo být každého člověka, který věří životu stejně jako Bohu.
29.07.2022
Člověk a příroda
Pochopení přírody je dané tím, že člověk věří. Je to jediný způsob práce člověka s přírodou, z důvodu je jí nepřístupnosti smyslům, které člověk má. Tohle vyústilo v poznání přírody. Bohužel jsme poslední dobou svědky snahy postavit se k přírodě rozumem a chtít dostat z ní maximum, právě tímto principem. Kde děláme chybu? Chybu děláme tím, že se snažíme přírodu znásilňovat rozumem, který je nepochopen nejen přírodou, ale i Bohem, z důvodů, které uvedu později. Příroda tímto trpí a dosahuje zmaru, nevídaného. Situace by měla řešení v případě, kdy lidé opět pochopí jak přistupovat k přírodě, tedy citem a láskou, která dokáže být stmelujícím prvkem tak rozdílného. Kdo tohle zažil dá mi za pravdu, že síla vyvěrající z toho vztahu bude provázet člověka po celý život, kdy si již nedokáže představit, že by mohlo existovat ještě jiné řešení.
Existuje nějaké jiné řešení? Existuje, je postavené na tom, že člověk věří Bohu a jde v jeho šlépějích tím způsobem, že dává všemu na odiv, kde je a co dokázal a to nejen ve fyzičnu, ale i v duchovní stránce života. Příroda miluje tento přístup, kdy duchovno protíná zemi a dokáže být vděčná těmto lidem jako nikdo jiný. O těchto lidech se říká, že jsou podivíny, z důvodu, že mají s Bohem a přírodou navrch snahy o jejím postoupení. Přesto se nedá mluvit o bláznovství, jen je to hloubka, která nebývá lidmi pochopena, jsou tak na okraji společnosti a dávají svůj obdiv k tomu co milují jako lidé tak, že dokáží měnit skutečnost k obrazu svému. Tohle počínání je jim však cizí, protože si uvědomují důležitost spolupráce a dokáží tak spolupracovat společně na takových úkolech Boha a přírody, že je to povyšuje ještě výš.
Rozhovor:
Dokáže lesní zahrada konkurovat té klasické?
Prvně si musíme ujasnit co je to lesní zahrada. Lesní zahrada je v pojetí člověka místo, kde stromy převažují a divoké rostliny mají své místo. V této kombinaci by mohla být konkurenční jedině tehdy pokud by člověk přijmul dobrovolně omezení, které bude vyplývat ze situace. Tohle však nebude pro každého, proto ani takové zahrady nebudou pro každého.
Není přes tohle vše omezení, přesto tento systém odolnější, než klasická zahrada?
Mohl by být. Záleží na kvalitě provedení.
Není nakonec nejlepší variantou kombinace jak lesní zahrady ve smyslu stromů a zahrady tzv. Zelinářské, což by mohlo být životaschopné pokud by stromy byly v různorodějším zastoupení, ne?
Podíváme-li se na lesní zahrady, uvidíme systém, který je odolný. Tahle výhoda je dána provedením této zahrady. Pokud by člověk chtěl něco z tohoto systému zachovat a dal si tu práci vytvořit zahradu se stromy, které by plnili nejen funkci užitkovou, ale i tu sanitární, kdy se jedná o dvojí užitek, ne jen praktický, tedy tím, že je, ale i tím, že tvoří kostru obrany společenství proti nepřátelům. Tohle stromy umí a dokáží odrazit mnohé z nepřátel zelináře. Je to jen o designu, který by měl odpovídat mnohosti a nezabývat se jen užitkovostí.
Jak by mělo vypadat uvažování o systému zahrady se stromy, které by působily sanitárně i užitkově?
Tohle pojetí je pro skutečné odborníky. Tohle by dokázal člověk, který věří tomu co dělá. Jedině tímto se dá docílit stavu, kdy bude realizován systém, který bude funkční.
Nemělo by platit že pokud se použijí keře z okolí ve které se daná zahrada nachází, že budou působit jako tak, že odradí a usměrní škůdce, stejně tak člověka při svém uvažování o systému?
Myslím, že tohle téma je na delší rozpravu. Daly by se určit základní pravidla, které by měli být splněny.
- Jedním ze základních pravidel zahrady, ve které budu chtít aplikovat takové podmínky je snahy o co největší rozmanitost. Je to podobné přírodě, přesto trochu jiné, kdy člověk dostane šanci uplatnit svůj um a pochopení pro danou věc.
- Další úkol, který by se měl splnit je dodatek k prvnímu úkolu. Nikdy si nemysli, že tvoje zahrada je hotová, ale snaž se s ní pracovat v čase. Jen tímto docílíš změny, která bude odpovídat změně v přírodě. Příroda podléhá totiž neustálé změně, i když to není na první pohled patrné. Tato změna je dána tím, že jen stvořitel chápe úkoly dané prostupující přírodou. Tohle by měl chápat i člověk a dát všemu co jest zapotřebí.
Četl jsem o člověku v Kalifornii, kterému se něco takového podařilo navrhnout, přitom jeho systém není popsán nijak dokonale. Základ byl mulč, kompost, ponechávání kořenů na místě, neorat a pěstovat na ploše rovnoměrně i místní rostliny, keře. Myslíš, že by se takový systém dal kopírovat, nebo se musí přistupovat k němu individuálně a de facto by měli existovat lidé, kteří by takový design dokázali vytvořit a udržovat. Čím by se mohli i dobře živit.
Tahle vize budoucnosti je lákavá. Je to poznání člověka, že musíme jít dál a nezůstávat na místě, kde nemáme co dělat. Kdo pochopil ten šel, zbytek zůstává.
Co když společnost nebude chtít udělat onu změnu. Vždyť lidé téměř nedávají na kvalitu, jediné co si uvědomují je cena?
Cena nic neříká o kvalitě s jakou byla vypěstována. To zaprvé. Za druhé bych zmínil snahu lidí postupovat biodynamicky, což je obor, který se nedá popsat slovy, přesto funguje. Dalo by se pokračovat, přesto lidé zůstávají hluší a slepí vůči pravdě, která kolem nich panuje. Jak jsem řekl, kdo pochopí půjde dál, zbytek zůstane na místě.
Není toto nepochopení brzdou společnosti, vždyť nepochopení je úměrné tomu co člověk hledá?
Je to tak, nepochopení je základní kámen pochopení, kdy z pochopení vzniká vznikají další a vyšší celky, které jsou nedílnou součástí stvoření. Lidé, kteří tento princip odmítnou, budou v nevýhodě a budou trpět tím, že nedávají pochopení úměrné alespoň době ve které žijí. Přesto se najdou lidé, kteří dobu dalece převyšují. Tito lidé jsou lídry dané země a rozhodují o dalším postupu daného kraje či státu. Víc není co bych dodal.
Tohle nefunguje bohužel v reálu, kdy právě tito lidé se nikam nehrnou, jedině ti co chtějí pozice zastávat, tak z lásky k funkcím, síly a mamonu.
Tohle je znamení doby, tak se na to dívej očima, že tito lidé jsou všude, přestože nejsou vidět. Až přijde ten správný čas, dostanou práci, která je úměrná jejich schopnostem. Do té doby se musí vydržet to celé s osádkou, která právě vládne.
Spíš si myslím, že změna musí přijít zdola a budeme se snažit aby přišla, protože nic jiného člověku nezbývá.
Je to tak, pochopení změny vždy vycházelo z pozice ze zdola. Tito lidé chápou celou situaci lépe než kdejaký lídr. Nejlepší by bylo, aby svoje lídry si lidé lépe vybírali a dělali vše proto aby byli dokonalí ve smyslu pochopení situace, která se děje a dokázali projevit účast s tím čeho se jejich snaha týká.
Děkuji za rozhovor. Není zač, budu se těšit na další spolupráci.
31.07.2022
Vše se vrací tam odkud vše vzniklo.
Pochopit tato slova je obtížné z důvodu, kde je to odkud vše vzniklo? Chce to trochu fištrónu aby si člověk dokázal představit tam kde je a kde bude. Čili stále stejnou situaci, pozměněnou v čase. Při pochopení je stálé to co je a dochází jen ke změně v čase. Kdo Ví, ten pochopí, ostatní se dál budou plahočit za sny, které nebudí člověka do víry, ale ubíjí jej jako noční přízrak života.
Je zásluhou času víra dokonána?
Víra je v člověku tvořena časem, který žije. Je to jiné pochopení života, který se uděje tím, to co zažívá v průběhu dne. Tento čas, tedy víra je tvořena tím, co mění smysl života tak, že Víra bude hlavním bodem člověka. Kdo pochopí čas najde v sobě víru, měl by znít citát.
1.8.2022
Kdo je hloupý a kdo moudrý?
Hloupost má spoustu podob, jedna z podob je ta, že si není své hlouposti vědoma. Je to nepochopení, které dává a to nejen jako člověk člověku, ale celé situaci ve které je celá země. Kdo pochopí ten jde dál. Je tedy člověk moudrý pokud se snaží chápat? Je a není. Je to na posouzení nejvyššího stvořitele, kdo bude takový. Kdo bude moudrý? Moudrý bude ten, kdo bude sdílet své poznatky se všemi tím způsobem, že dokáži všem, že život má svou cenu, nejen cenu člověka, ale celého stvoření, kterého se dotknu.
Člověk jako tvořitel
Dávání pochopení je úděl člověka. Toto pochopení je posouvá v očích stvořitele tam, kde by jako člověk měl být. Je to celá plejáda poznatků, které hýbou světem, přesto jeden ční nade všemi. Není jimi pochopení, ale vědomí, které se rozprostírá nad celou zemí. Kdo pochopí dojde až sem, odkud se vydá na cestu ke stvořiteli.
Kooperace jako nejvyšší forma projevu
Pochopení dané člověku je dané tím, že Ví.
Kdo došel až sem, došel na konec cesty, která se jmenuje pochopení. Poté se najdou cesty, které provedou člověka k Božskému vědomí rozprostírající se nad zemí. Pochopení je tak dáváno na odiv v systému, kterému člověk bude vévodit. Kdo Ví? Ví ten, kdo poznal Boha, kdo jej poznal jako svého přítele, ten se vydá na cestu, která bude lemován tím čím se nazývá práce člověka. Pochopením a hlubokým vědomí věcí, které budou dělat jeho poznáním Boha ve smyslu jeho vědomí.
Vědomí Boha je tvořeno jeho podstatou, která plyne časem.
Kdo došel až sem, pochopil vše. Jeho život bude životem člověka, který ač přes nepřízeň osudu dospěl v člověka a pochopil, že být člověkem je veliká výsada tím, že může pochopit vše co mu připravil jeho stvořitel. Kdo došel až sem, bude člověkem, který bude tím čím je, tedy člověkem posvěceným Bohem z důvodu, že vědomí Boha se kterým bude nadále pracovat bude jej posvěcovat nejen v očích lidí, ale i Boha, který bude pln nadšení a očekávání, co vzejde z takových lidí. Jedním slovem to bude síla, kdy lidé pochopí a budou sto jít s Bohem.
2.8.2022
Které myšlenky jsou ty správné, aby jsme neuvízli v síti doby?
Kdo chápe, ten je člověkem. Kdo chápe slova Boha, ten je člověkem. Jaký je mezitím rozdíl? Chápání je poznatek hloubky, která se vytváří tím, že věříme. Kdo došel sem, došel na samý konec cesty, aby další pokračování určovalo osud všech.
Má konzumní společnost ještě šanci?
Šance je dávána každému, kdo o ni požádá. Proto i lidé žijící konzumním životem dostanou odpověď na kterou čekají.
Jaké myšlenky by měl přijmout člověk právě dnes?
Myšlenky jsou jako vítr, co dnes platí, zítra již neplatí. Přesto jsou myšlenky, které přesahují dobu ve které žijem. Pochopení je základ této teze. Náznak myšlenek bude tento:
- Kdo žije, měl by žít jako člověk
- Nesmí se stát, že kdo žije bude utlačovat život jiných z důvodu, že sám se cítí nepohodlně a bude chtít to napravit tím, že bude ovládat jiné.
- Nic se nesmí přehánět, kdy míra věcí je mírou člověka.
- Pochopení jako nejvyšší míra v životě člověka, kdy jde se dostat výš, přesto buďme rádi za takový postoj, který bude postojem člověka, který Ví.
Žije člověk proto aby se znovu narodil, nebo aby umřel?
Pochopit tuto otázku je otázkou velikánů, které kdy nesly tyto místa. Proto pro odpověď musíme se zajít podívat do míst, kde přebývá Bůh. Bůh byl Bohem a to z toho důvodu, že dokázal pochopit onu poučku stvoření, že vše se rodí aby rostlo a ne proto aby umřelo. Kdo se tedy připravuje na smrt, připravuje se na zmar, který smrt provází. Jen duše, které dokáží se připravovat na nové zrození dokáží dát všemu co jest zapotřebí. Jsou to ony duše, které určují postup v dějinách člověka a dokáží dát Bohu stejně jako lidem to co mu chybí.
Je život mým, životem druhých, pokud věřím?
Je a není, je životem těch kteří život dávají v díle a postupem doby zjišťují, že jejich dílo není tím čím by mělo být. Lidé pak propadají panice, že nejsou lidmi, ale že jsou jen lidmi, kteří nechápou věci budoucí. Kdo tedy jsme? Předně jsme lidé, kteří věří a dokáží dát všemu co jest zapotřebí. Není člověk, je Boha, který se stal člověkem. Kdo pochopí tato slova nebude tápat ve tmě, ale půjde světem jako zahrádkou boží.
Co znamená být koncový spotřebitel a užívat si pohodlí života tím, že konzumuji?
Dalo by se říci, že být konečný spotřebitel je ve výhodě. Opak je však pravdou, kdy konečný spotřebitel nikdy nepozná to co pozná ten na počátku.
Úvaha:
Co znamená pro mne, být konečný spotřebitel
Jsou věci které stojí zato poznat. Jednou ze základních věcí je poznat jak vše funguje a být v obraze. Tohle základní mantra života, kdy člověk ne, že věří, ale že dokáže utvářet víru tím, že Ví. Tohle vše je tvůrcem podporováno a dokáže odměňovat lidi, kteří stojí na stejné pozici. Jsou však lidé, kteří tohle vše nedokáží. Co s nimi? Je potřeba se podívat pravdě do tváře, že každý jsme jiný. Co jeden svede s bravurou, druhý s obtížemi a třetí třeba vůbec ne. Nedá se proto hořekovat a stěžovat si na ty, co nedokáží to co já. Mělo by existovat z pohledu člověka zamyšlení nad situací ve které je králem a udávat tón tím, že budu dávat všemu to co potřebuje z pohledu mého, tedy člověka. Nedá se k tomuto tématu přistupovat jinak, než tímhle, kdy Bůh blahořečí právě ty lidi, co zastávají podobný názor na situaci, kdy je dáváno všemu co jest potřeba z rukou člověka.
