Nehledejte moudrost tam, kde není, ale žijte životem svým takovým, že život je jako jeden, jen tímto pochopíte vše.
Úvod do filosofie jednoho, kdy vše je jedním (pracovní název)
Počátek této filosofie bychom měli. Není to ve výsledku to, co jsem chtěl napsat, jenže nejde to jinak. Slova pochopení jsou jiná než slova skutečná. Kdy ta filosofie ve Vás bude mnohem krásnější, když ji pochopíte jako život. Takto se buduje život společný, který není filosofií, ale životem, který dokáže obsáhnout vše. Jenže ta doba, kdy k tomuhle dojde je tak vzdálená, že lidé by měli pocítit závan toho poznání již nyní i přes tuhle nedokonalou filosofii. Říkám nedokonalou záměrně, protože slova nedokáží vyjádřit tak přesně co bych chtěl napsat, proto omluvte, co jsem napsal a budu se těšit na další vstup.
Po tomto úvodu si musím rozmyslet, jak začít. Nejde přeci říkat něco nedokonalého, jenže co naplat, my lidé jsme již takový, že nehledáme dokonalost, ale život, v který svoji dokonalost, jak ji chápeme dokáže předat dál. Proto je vše o životě, a ne o nějaké strnulé filosofické myšlence. Tahle filosofie se tak odlišuje od toho, co jsme do teďka četli. Není to filosofie v pravé smyslu, ale je to život, který je zabalen jako filosofie, ta filosofie, co žije v nás jako život.
Myslím, že i tento úvod by mohl stačit a vrhneme k dalšímu pokračování.
Pokračování:
Bylo nebylo, začíná pohádka, ale i stejně začíná život. Kdy život byl a nebyl, stejně jako by byl. Tedy že prožitek života se podobá pohádce, které čteme dětem, aby pochopily, o čem život je. Myslím ty pohádky moudré, co prověřil čas ne ty z poslední doby, které nemají míru jinou než pozlátko konzumu. Takovými pohádkami nebudete poměřovat svět, nebo budete, ale pak si koledujete o pořádný výprask.
Na počátku každé filosofie, kromě zákonů musí figurovat osobní zkušenost. Ta osobní zkušenost bude dávat a vysvětlovat pojmy se kterými se v této filosofii setkáme. Ty pojmy jsou tyto:
- Slova a zase slova
- Buď připraven na vše
- Nedej se odradit neúspěchem
- Podřiď se skutečnosti, že tvůj život je tak velký, jak velký jsi ty sám.
- Nehledej a běž
Těmito body se budeme nyní zabývat a postupně poodkryjeme to co se v nás bude odehrávat po těchto slovech.
Slova a zase slova
Tento termín znamená jediné. Nedejte na slova, jsou nepřesná, i když se přesná mohou zdát. Teprve v mlčení je vše. Jenže jak mlčet? Jde to tímto způsobem:
Lidé jsou různí, jedni povídají a povídají a slova jsou jak vítr, přitom nechápou, že jediný vítr mezi slovy je ticho. To ticho, co zobrazuje slovo. Slova jsou tak tichem mezi tím vším. Proto mluvte pomalu a rozvážně, aby lidé našli to ticho mezi slovy. Když mluvím, není to pomalu, to přiznávám, protože vím, že jistá nedokonalost je nutná k prožitku života, přesto pokud vám to situace dovolí, chtějte víc a zkuste mluvit tak, že slova budou tichem mezi slovy. Kdy poznáte slovo tak, že ticho zobrazí vaši myšlenku.
Myslím, že lidé nedokáží pochopit tyto slova, nejen ti, co jimi budou dávat vše, ale i ti co přijímají. Lidé se odnaučili poslouchat ticho slov a raději prchají někam dál. To dál znamená toto:
Označím-li poznatek jako moudrost, bude skutečnou moudrostí? Bude teprve tehdy, když ji takto pochopí i lidé, jenže to musí se zaposlouchat do ticha, jinak totiž takovou moudrost nikdy nepochopí. Co dříve fungovalo zcela běžně a lidé rozuměli tichu, dnes neplatí a lidé se snaží stihnout toho co nejvíc, a přitom se obírají o ticho slov, protože nedávají všemu, co mu přísluší.
A jsme zpátky u této filosofie, která říká, že dát co mu přísluší, je nejvyšší poznání člověka, tady na zemi. Podobně to funguje i v Bohu, jenže tam podmínky znamenají takový posun, že jen ti nejpevnější a nejvytrvalejší dokáží co mají dokázat. Proto tam je život zcela jiný podle našich pravidel. Ty pravidla neurčuje Bůh, ale prozřetelnost, který bdí s jednotou nad tím vším. Proto pochopte tuto jednotu již nyní a bude vám přáno pochopit i svět poté co odejdete tam, kde se sejdeme všichni.
