Jen poznáním pravdy se člověk posouvá dál. Je to proces, který dělí lidi na vědomé a nevědomé, na ty co pravdu dokáží přijmout a na ty co ji odmítají.
Poznání pravdy se uděje přes zjištění, že pravda není jen jedna, ale že je mnoho pravd. Jak s tím naložit? Jedním z možných řešení je se přiblížit Bohu, který zastává skutečnou pravdu. Je to míra, která má navrch a člověk pomocí něho dosáhne nejvýš kam až může dosáhnout. To ovšem vyžaduje hledání, což není pro každého. Pro běžné pojetí pravdy jak ji chápe běžný člověk bude stačit uvést, že pravda jak je podávána těmi co řídí je většinou vždy zkompromitována a uvedena v opak, tedy lež z důvodu, že nechtějí zjevit jak se skutečné věci mají, což jim pomáhá v manipulaci. Poznání manipulace vede člověka k tomu, že se odkloní od oficiálně zmiňované pravdy a hledá. To co pak nalézá je úměrné jeho kvalitám. Ne vždy to musí být pravda, ale důležité je vědět, že poznání pravdy je vždy takové, že hledající se může mýlit pokud nedá všemu to co potřebuje. Tedy co je Boží Bohu a co je lidské člověku. Jak chápat tyto slova, která mohou vyvolat nevoli? Chápat se dají tak, že člověk je odedávna spojen se svým stvořitelem. Jen přiznání této největší pravdy, dojde u člověka k poznání pravdy, která jej provede životem jako by to byla pravda nejvyššího.
Rozhovor:
Je pravda nejvyšším poznáním, nebo je i vyšší?
Poznání člověka přes pravdu je vysoké, jsou i vyšší, ale to je určeno jen lidem, kteří pravdu aktivně brání. Pro ně mívá Bůh speciální režim v poznání pravdy, která se dokáže poprat s lží jako vyzývatelkou, která je bohužel na zemi všudypřítomná.
Co je příčinou oné její všudypřítomnosti, když zvážíme přírodu, která žije v pravdě, neměl by ji následovat člověk stejnou měrou jako k Bohu?
Pokud se podíváme na přírodu uvidíme Boží prozřetelnost v akci, tato Boží prozřetelnost má za následek, že se projevuje jako pravda, která je sice drsnější, ale dokáže udržet pořádek v místech, kde by jiný systém selhal. Člověk by měl žít jinak. Život člověka by měl být nastaven tak, že dokáže pravdu projevit a nebude čekat, kdo s ní přijde jako první. Zkrátka chce to aktivní přístup, který by měl být člověku vlastní.
Jak se mám dívat na ostrakizování pravdy, je to pobídka k činnosti, přeci?
Je to tak, ostatní lidé by řekli, raději se stáhnu, přesto se najdou lidé, kteří ví co budou sdělovat světu pokud vydrží. Těchto lidí si Bůh váží jako svých bratrů, i když v něho třeba nevěří, přesto jim poskytuje útěchu a poznání, které se uděje přes pravdu, kterou zastávají. A není to jen jejich pravda, ale pravda všech co ctí to co byl člověk ctít, což je vlastní jen Bohu, přesto lidé ho v tomhle napodobují, jako lidé, jsou v tom dobří. Proto na konci chci zvolat, sláva pravdě, která vyšla z člověka a vrací se zpět odkud vyšla, tedy Boha.
