Kdo by nabyl přesvědčení, že vše zná a život ho nemůže překvapit, buďte ostražití, protože mnohost má mnoho tváří
Jednota v mnohosti (pracovní název)
Byla doba, kdy se slepě věřilo. Tato doba je minulostí a lidé prahnoucí po větším prožitku nalézají sami sebe. Co však nalézají doopravdy? Nalézají povrchnost, která brázdí kontinenty, která není hloubkou ani povrchností, ale šklebem toho kdo nám propůjčil toto nazírání na svět. Svět se stal hrubým. Co je příčinou oné hrubosti je snadné odpovědět. Jsme to my sami, kdo nejde se svým stvořitelem a nechávají se vést těmi co je vedou do záhuby. Jak z této šlamastyky ven? Dalo by se říci, že rada je jednoduchá. Buďme lidmi a dávejme to, co všemu náleží. Toť je alfa omega života, ale jak tušíte chce to trochu víc, protože lidé již Ví. To vědění dělá z lidí vyvolence ne systému, ale Boha, který je prodchnut tím co tvoří. A jsme to my sami, kdo je jeho součástí.
II.
Byly doby věření, ale tato doba není jen o věření, ale o poznávání jednoty a mnohosti. Proto k tomuto tématu napíši toto. Jednání se dá uskutečnit jedině tím, že pochopíme jednotu. Co je to jednota projevená? Je to mnohost, která se zdá být jednotou a tato mnohost je novou jednotou, která je povýšenější, než ta co Vás stvořila. Jak to myslím? Myslím to tak, že jednota je naším základem a nebude jiného prozření, než této jednoty. Chtělo by se říci, že jednota je taková, jací jsme my. Toto přirovnání neplatí však pro každého, proto buďte jednotou projevenou, aby jste obsáhli mnohost v sobě i svých činech tak, že budete novou jednotou. Jen tímto nakonec dojdeme do ráje, který není rájem, ale životem, který žijeme. Tímto rájem je život sám a važte si ho tak, jako by to byl život věčný.
Tohle jsem měl na jazyku, tohle jsem měl na mysli.
