Návrat ke kořenům, nebo jít dál? Co z toho si vybere člověk, to se stane

Mnohost je jednota a jednota je mnohost, kdo pochopí, dojde na konec cesty jako člověk, který věřil.

Návrat ke kořenům je stále stejná písnička, která je omílána od středověku, že lépe již bylo, přitom se nikdo nezeptá, proč není lépe než bylo? Odpověď by mohla překvapit. Jeden by řekl, že musíme růst, ale růst do nebes není možné, protože vše má svoji hodnotu i velikost. Proto cesta povede jinudy. Jak tedy dál? Dál se dá jít jen tím způsobem, že budeme růst do krásy, což není materiální poznatek, ale duchovní. Po započtení všeho zisku společnosti, by neměla být ve společnosti bída, pokud je správně vše rozděleno a kdo pracuje by neměl vysloveně žít v bídě. Kde je tedy problém? Bída není projevem ducha, ale těla, které pro své požitky by rádo spolklo nakonec vše. Proto musí nastat renesance ducha, který bude na konci cesty jako hlavní složka člověka. 

Rozhovor:

Co říkáš na snahu, že lidé vesměs tvrdí, že lépe již bylo?
Pochopit jednání lidí je složité, protože lidé nejednají racionálně, ale jednají smyslově, většinou smysly těla, které jim říká, měli by jste se lépe pokud by nic nedělali zůstali by jste ve starých vyjetých kolejích. Tohle ovšem není o pokroku, který nastává tím, že lidé žijí. Pokrok se nedá zastavit, jedině, že by člověk se zastavit a stál na místě. K tomuto však nedochází a pokud ano, jsou takové skupiny smeteny časem jako neživotaschopné.

Přesto třeba Amišové žijí svým způsobem v době minulé, jak to tedy je?
Amišové jsou zvláštní příklad lidí co věří. Těchto lidí se to tento pokrok týká taky, jenže probíhá v duchovní úrovní a ne fyzické. Jejich volba tak ovlivňuje jednání lidí, kteří jsou s nimi ve styku a povyšuje je to, protože cítí to poslání ducha, který se projevil.

To by znamenalo, že by jsme se mohli oddat duchovnímu pokroku a nechat fyzično na nějaký čas tam kde je?
Teoreticky by to tak šlo, jenže jak znám lidi, nebude tato vlastnost propagována a bude se týkat jen jedinců, kteří hledají.

To by vystihovalo lidi co hledají, vlastně našli a jen cizelují.
Je to tak, lidé jako ty našli a jen cizelují, stejně jako ostatní.

Proč se tato vlastnost nedá rozšířit do společnosti, vždyť by tím jen získala, ne?
Získala by mnohé, jenže lidi jak je znám by nedokázali se odvrátit od hmoty a to tím způsobem, že by začali věřit. Tohle je bohužel tak specifická věc, že nevěřím, že by se z toho stalo masové hnutí.

Celý problém o kterém se tu mluví už dlouho je v podstatě ten, že lidé jsou zavrtaní ve hmotě až po uši a nedokáží dát všemu co jest zapotřebí?
Je to tak, jednání lidí je z tohoto pohledu tristní a nedokážu pochopit co jim zbyde po tom co prožijí tento život a budou se vracet. Ta prázdnota bude dech beroucí.

Není to v tom záměr, nebo jaký poměr je v tomto snažení lidí?
Poměr je takový, že lidé jsou nabádáni k tomu aby žili duchovně, jenže převáží vždy potřeby těla, které se nedají uspokojit.

V dnešní době duchovní nauky jednají tak, jako by žádné fyzično nebylo a jednají tak jako další nerovnováha ve společnosti. Kdo bude nastolovat onu pověstnou rovnováhu?
Rovnováhu si každý musí nastavit sám jak ji cítí. Tohle nikdo za něj neudělá. Pokud má člověk dojem, že je spíš duchovní bytost a z tohodle pohledu tak i žije neudělá chybu, pokud hmotu na nějaký čas upozadí. Myslím, že by to lidem jen prospělo. Nedá se ovšem hmota zavrhovat jako nečistá. Hmota je stejně kvalitní jako duše, jen je v jiném frekvenčním pásmu, toť celé.

Děkuji za rozhovor. I já děkuji.