Jsou věci o kterých se nedá hovořit jinak než filosoficky, kdo si dá tu práci a pochopí tento rozhovor, najde sílu světa, která lidem chybí.
Stalo se a člověk chtěl pochopit přírodu. Toto pochopení je dáno měrou člověka, který tvoří to co nazývá Bůh poznáním. Toto poznání je tak tvořeno vším co mu nabízí daný kraj či země. Nikdo nebude na pochybách, že vývoj celé společnosti, stejně tak světa se odvíjí právě od tohoto postoje, kdy jen člověk je člověkem tím, že je mu dáno poznat víc. Být s Bohem je výsada a povinnost, kterou lidé neplní, ne tím, že by nebyli s ním, ale tím, že nedávají všemu co čemu náleží. Tohle je stále omílané téma, přesto lidmi nepochopeno. Však proč vznikla tato úvaha. Jen a jen člověk dokáže vše co si zamane, není ničím omezen, jen svým vnímáním, které je dáno Bohem. Proto lidé občas tápou čeho se dotknout a čeho ne, přitom vše je jednoduché. Čeho se dotkne lidská ruka je jako by se dotkla ruka Boha. Stejně jako člověk, chce být hlazen a pochopen svět, který žijeme .
Tímto bych tuto úvahu ukončil slovy: Není většího člověka, než toho, kdo bude číst tyto řádky, protože velikost se nedělí na skutečnou velikost, ale pochopení, které člověk dává.
Rozhovor:
Téma stále opakované, přesto lidmi nepochopené, co je příčinou toho nepochopení, je skutečnou příčinou toho to, že lidé skutečně nechtějí dávat všemu to co si zaslouží dostat?
Toto téma je veliké jako lidstvo samo. Proto bych řekl jediné, nebýt jen člověkem, ale i Bohem, který poznává svůj život jako jeho, je známka velkého pochopení. toto pochopení, které život nabízí není lidmi využíváno a lidé jsou stále uzavřeni v bublině poznání tvořené hmotou, která oblažuje jejich smysly tak hrubým způsobem, že to jim brání poznat pravdu. Ta pravda je člověku vzdálená právě proto, že nedává všemu to co si zaslouží. toto téma je tak přesahující lidstvo samo a být člověkem byl bych jako ty, dával bych všemu co je zapotřebí.
Dá se v přírodě najít složka, která je jemnější, nebo je tohle vymezeno jen duchu?
Tato jemnější složka je tvořena podstatou přírody. Její podstata je tvořena jemnou částí, ta část je tak jemná, že má neuvěřitelnou strukturu a z tohoto principu vše vzniklo. Je to pochopení hmoty a přírody zároveň.
Člověk se vydal poznávání částic hmoty jako poznání samotném, myslím, že i když se dostanou v poznání těchto částic na konec, stejně tito lidé nepochopí nic a mělo by se postupovat opačně.
Tvoje myšlenka, že by se mělo postupovat opačně je plně s vírou Boha, to jen člověk se nevzdal myšlenky, že to je on ten pravý lídr. toto pojednání by nemělo však ponižovat činnost člověka, protože lidé jsou na tuhle svou doménu hrdí. Tato hrdost pramení z toho, že jako lidé se poznali jako samostatné bytosti, které dokáží vše co je potřeba.
Myslím, že to není ta pravá příčina lidství, že stále postupují tímto způsobem, ta hlavní příčina je v tom, že nikdo nechce jít se stvořitelem a každý si myslí, že on sám je sám jediný a tohle myšlení deformuje myšlení člověka, které nedokáže odhadnout ani na čem bádá ani co vlastně bádá. Je to poznatek, přesto to nemá řešení, protože po každém objevu se objevuje víc otázek než na začátku.
Je to tak, tvé pochopení je úplné. Někdy si říkám, co znamená být člověk, a myslím, že dáváš opravdu odpověď tomu, kdo si položí takovou otázku.
Má vůbec nějaký smysl hledat v částicích (poznání hmoty) odpověď na svět, nebo by člověk měl skutečně postupovat jako celistvá bytost a pracovat s celkem?
Je věcí názoru jakým způsobem postupovat. Tvůj způsob znám, přesto si nemyslím, že někdo další by postupoval stejně. Jedině co mě napadá jsou hermetici a lidé zabývající se alchymií, která vyžaduje taky komplexní přístup, tohle pojednání je ale jiné a tito lidé nejsou z tvé branže, jsou to lidé sice věřící, ale jejích Bůh není bohem jejich, ale je to jen poznatek Boha, který vládne světu. Tvůj poznatek je mnohem hlubší a dotýká se samotného poznání Boha v otázkách, které nebyly položeny.
Je možné prožít život bez otázek?
Toto filosofické pojednání je o otázkách, přesto chápu je jako poznání Boha, nemýlím-li se. Poznání Boha bez otázek je poznání to nejniternější co se dá učinit. Kdo dojde až sem, dojde na samý vrchol lidství. Nikomu se nedaří tento úkol splnit a jsem zvědavý jak se to bude dařit tobě.
