Dívat se tváří vstříc, je nová doba člověka, kdy člověk odhazuje staré předsudky aby mohl kráčet jako člověk nového věku světem.
Budhismus jako cesta ke světlu? (pracovní název)
Být budhistou je velká výzva, milovat vše živé je jako sen v tomto světě. Přesto musím říci, že tento směr se nevymyká běžnému pojetí pravdy soudobého člověka. Nikdo si neuvědomuje, kdo skutečně je. Toto uvědomění činí skutečného člověka, skutečným člověkem a mohu otevřeně říci, že budhismus takové kvality nedosahuje. Jediná výjimka je poznání sama sebe, je dána jejím členům, přesto, tato kvalita není to oč tu běží. Lidé by měli pochopit, že nauka o člověku musí být z jiného těsta. Musí naučit lidi, být vše bez rozdílu, kdy nedělá rozdíl mezi nízkým či vysokým, kde není tam i nebere, jak se říká, přesto i tam se musí najít podstata, protože neexistuje slovo není, ale pouze slova jako jsme a nejsme to činí závěr daný tím, že být je jako nebýt a v tom je celá podstata problému bytí člověka.
Co říci závěrem. Budhismus má krásnou vizáž, která neodpovídá obsahu, protože být skutečným člověkem miluji i to co není, nejen sebe a vše. Toto pojetí zbytečně ponižuje tento směr a nedává tak všemu co jest potřeba. Lidé si na tomto příkladu zajisté uvědomí, že být člověkem miluji skutečně vše bez rozdílu, kdy není vysoké ani nízké, ale není ani to po čem toužím, ani to co by mi mohlo prospět. Člověku je dána skutečnost do klína taková, že jeho bytí je skutečným bytím jedině tehdy, když dokáže dávat všemu co jest zapotřebí. Tohle je podstata bytí člověka, která je dána tím, že člověk pochopí svoji roli ve stvoření. Budhismus tak musí projít evolucí, stejně jako další náboženské směry, protože žádný neobsahuje to co by obsahovat měl, tj. komplexní nauku o člověku, který ač se to nezdá, je tím nejjednodušším stvořením na zemi.
Tohle jsem chtěl říci, tohle jsme měl na jazyku.
Děkuji Vám za pozornost a budu se těšit na shledanou.
