Kdo pochopí teorii kvant, pochopí jak funguje vesmír, který je vesmírem toho kdo je

Kdo pochopí tento článek, bude poznamenán tím, že pochopí i Boha, který dříme v nás.................

Kvantová teorie, co nám dala i vzala. (pracovní název)
Kdo pochopil kvantovou teorii? Pochopili by ji mnozí, kdyby byla vysvětlena tak, že by byla k pochopení. Bohužel lidé vědoucí si Božství se tohoto výzkumu asi nezúčastňují, proto tato práce je přenesena na jiné. Druhem pochopení kvantové teorie, je znalost Božství, které proudí vším jako kvanta proudí světem. Jsou a nejsou a co mohou? Mohou být poznatkem i reálnou částí poznaného. Jsou tedy bytím i nebytím.

Dalo by se napsat mnohé. Kdy pochopení kvantové teorie bude pochopením Boha. Kdo však to chápe tímto způsobem? V dnešní době nikdo. Proto bude muset přijít postupná změna, která dá lidem základ proto aby tuhle teorii pochopili. To že ji nikdo nechápe je dané tím, že stále neví co si s ní počít. Je to přitom nejdůležitějším objevem minulého století. Století, které přineslo tento poznatek však nedokázalo pochopit tuhle teorii a postupně dochází k pochopení až dnes.

Co je tedy příčinou obou stavů, které naplňuje hmota? Hmota potřebuje dualitu, ta dualita je dílem Boha dílem jí. Proto se nedá dívat na hmotu jako na jedno, ale obě části jako jedno. Kdy každá část je jiná. Ten rozdíl je tak markantní, že pochopit obě duality jako jedno, se nedá bez přijmutí Boha. Bůh v tomto procesu hraje nezbytnou roli. Kdo tedy budou budoucí lidé chápající oboupolaričnost hmoty? Budou to lidé ctící Boha a jejich myšlenky skutečně změní svět. Proniknou lidem pod kůži, protože vše bude ověřitelné a přitom to bude o tom, že dokážeme nemožné, tedy být jak částicí tak vlnou. Ta vlna je hmotný projev hmoty a částice je Božská podstata hmoty. Obě dohromady tvoří hmotu. Hmota tak má základ daný tímto způsobem. Kdo by chtěl hmotu dělit narazí na nedělitelnost hmoty, protože dělit se dá jen to co je v dualitě, tohle ale není dualita, ale zdánlivá jednota v tom, že rozdělit je jej nemožné. K pochopení uvedu jeden příklad:

Byl jen mnich a ten zastával názor, že být člověkem je výsada. Taková výsada, že pochopil vše. To vše obsahovalo vše z Božství, které pochopil jako jedno. Tímto by se dalo skončit, ale co se nestalo. Tento mnich upadl a narostla mu boule, která hrozila být něčím vážným. Léky nezabíraly, co nyní dělat? A mnich si vzpomněl na jedno tvořené vším. To jedno je skutečně takové, že obsahuje vše. Tedy i tu nemoc. Proto přijal zkušenost, která vyplývala z tohoto poznání a otok splaskl. 
Co z toho plyne? Plyne z toho to, že cokoliv se vám stane, je o zkušenosti, která čeká na svého příjemce. Není to o Bohu či zemi, ale o zkušenosti, která má protnout oba systémy. 
Toto je konec, který nebude koncem, protože nedá se končit tak, že budeme na začátku. Proto přeji všem život takový jaký je.