Kdo hledá, ten najde, třeba i Boha (1)

Poznámky všedního dne k otázkám, které mě zaujaly a rád se podělím o to co mě ovlivnilo a čemu jsem uvěřil. Jak šel čas, vyvíjí se otázky i odpovědi, tak by to mělo být, nezůstávat na místě a jít dál, cestou necestou.

11.2.21
Přítomný okamžik
Je stanoven šíří záběru (hloubky) jak do minulosti tak budoucnosti, jak v duchu tak rozumu člověka. To vše se protíná v přítomném okamžiku, kde stojí právě člověk. Synonyma pro tento stav: hloubka, nezištnost, skromnost.
Pak existuje bída přítomného okamžiku, kdy člověk není roztažen v čase a prostoru od minulého času přes budoucí, ale žije bez toho jako pes v přítomném okamžiku, kdy jediná jeho hloubka je šíře konzumu co nejširší nabídky zboží a služeb.

Jak dosáhnout oné hloubky? 
Láska je hlavním agregátem stavu, kdy dojde k rozšíření do tohoto stavu, bez lásky zůstane jako pes v přítomném okamžiku.

Dá se láska najít vně člověka? 
Vše prostupuje zvenku dovnitř a za zase ven, tak je to i s láskou. Jako malý človíček je obklopen láskou, pak ji najde v sobě, aby ji zase dal dál. Princip přijímání i dávání, který pokud je narušen dostává člověka do situace, ve které by nikdo nechtěl být. Vše probíhá v malých i větších cyklech, tedy i s láskou.

Poznámky, které vznikly jen tak:
Cit je čistá vlastnost, která je ovládána láskou, ale není to láska. Pokud je cit správně používán, doplňuje lásku.
Láska je pramen, který napájí celé stvoření. Dělí se a vrstvý aby rozvedl tento pramen ke všemu stvořenému.

22.02.21
Vznik byl inspirován úvahou o poklesu inteligence ve společnosti od Hampla:
Nová republika: Jsou Evropané stále hloupější? (www.novarepublika.cz)
Láska k Bohu byla nahrazena láskou k materiálnu, čímž došlo i k poklesu inteligence, protože hmota žádnou lásku nedává, je jen jejím odleskem. S tím souvisí i rezignace na rozum jako vývojového prostředku, kdy i ten bez lásky strádá "otupuje se".

S láskou je to jako s Bohem, méně o ní mluvit a více jednat.

Láska bez rozumu, je jako láska bez Boha.

23.02.21

Bohdan Chudoba - Vím, v koho jsem uvěřil
Volná citace: Podle určitého názoru, lze pokrok přirovnávat ke vývoji v sociálních změnám ve společnosti, stejně tak v historii. 
Přitom na historii se nemůžeme dívat jako na automatický pokrok. Jsou to události tvořené "pravdou" vládnoucí vrstvy. Nehledají pravdu, ale ji tvoří k obrazu svému. Události v sociální oblasti byly tak převratné, že mnozí lidé se nechali strhnout dějinnými událostmi. Nevážili, přiklonili se na jednu stranu. Vývoj však není to stejné jako pokrok. Vývoj je obměna člověka v čase.
Pokrok
Pokrok, je chimérou změny člověka a věcí, které jej obklopují. Ve skutečnosti díky přítomnému okamžiku ve kterém se vše realizuje, nedochází k pokroku, ale jen ke změně podmínek. Jak kladných tak záporných, tak aby stav zůstal v rovnováze. Toto se uskutečňuje ve vnitřním i vnějším světě, čím je udržováno zdání pokroku, ale ve výsledku je cílem udržení rovnováhy v každém okamžiku. 

(Kdo chce něco získat, musí prve něco ztratit)
V každé situaci se dá vytěžit maximum, jen v případě, že člověk žije přítomností.
Co je nejbližší bohu? když se na něj myslí, ale při mluvení se o něm však nemluví.

24.02.21
Historie
Historii studuje rozum aby uchopil věci, které se staly a mohl se rozhodovat v přítomnosti. Vše co je ležící v přítomnosti se bude vždy snažit dokládat na historické zkušenosti, přitom přítomného okamžiku nevidí a bude produkovat stejné chyby ale v jiném pojetí. Kdo chce minimalizovat případných chyb do budoucna, musí se naučit žít v přítomném okamžiku. Což je rozprostření ducha do rozměru větším než dokáže rozum na historické zkušenosti.

Otázky:
Co nás učí historie? Zkušenosti, poznání. Co nám neříká? Jak žili lidé v přítomném okamžiku, ti dole a co rozhodovali o životech lidí, byli obdařeni hlubšími znalostmi či žili jako psi v přítomném okamžiku? 

Informační společnost

Jsou informace důležité či nikoli? Kdo rozprostřel svého ducha v čase a prostoru (přítomný okamžik), ztratí pojem informace na hodnotě, protože sám bude informací.
Koho vyzdvihnout v průběhu dějin?
Je to jen přítomný okamžik (Bůh), který určuje každou skutečnost, vždy jen záleží na lidech jak se na něj naladí a svobodně rozhodnou. Konkrétní člověk v tomto procesu není důležitý a už vůbec ne jméno, každá akce zachycuje vždy přítomný okamžik a člověka (lidi), který se svobodně rozhodoval(i). 
Svoboda
Je pomyslná vlastnost, kdy se váží mezi vnitřní, vnější kvalitou a Bohem, který poskytuje styčné body.
Proč se po pomyslném spojování lidí do národů nastává znovu rozdělování do menších celků?
Myšlenka, která lidi spojovala se stala v průběhu času neživotaschopnou. Nejdříve byla vybuzena v národu, aby pak z ní žil. O vše je potřeba se starat a žít (obnovovat rytmicky) jinak dochází ke stagnaci a rozpadu.
Svoboda člověka není z pohledu Boha svobodou?
Svoboda člověka je umožněna hloubkou vnímání a činy, které z této hloubky vznikají. Člověk udržuje určité schéma kvality, ve které se nachází a z toho je vypovídací hodnotou pro Boha ve kterém se vše opět spojuje. Nedá se tak říct, že by nebyla zajištěna svoboda člověka, jen je určen směr a tím i kvalita, kterou reprezentuje. Rozptyl na obě strany je umožněn (svoboda).
Následky činů ze svobodné volby.
Co je považováno za svobodu je jen jiné pojmenování "jiné schéma", které produkuje jiné poznatky a působí tak na člověka ve formě činu a následku.