Jakou barvu má věčnost?

Kdo pochopí věčnost pochopí sám sebe z důvodu, že se tane Bohem na straně toho komu věří. Nikdo nemůže pochopit Boha tak, že bude jako on, přesto se může pokusit být podobný tvůrci v tom co činí.

Barva věčnosti je barvou života. Tento život co nám na mysli byl stvořen tak, že barvu nemá. Zato má spoustu odstínů, které prozrazují kdo kam patří. Je tedy na lidech jak budou chápat věčnost. Možností je spousta, jedna z možností je ta, že člověk, který hledá pochopení bude se snažit pochopit věčnost. Mohu říci jen to, že pochopit věčnost nejde. Tedy spíš snazší bude pochopit Boha než věčnost, která vytváří nástavbu povahy Boha. Je tedy na lidech jak budou chápat Boha. Pokud se uvolí a budou jej chápat tak, že bude jejich přítelem a bratrem zároveň, bude vytvářet jejich život tak, že mohou pochopit i věčnost.

Věčnost má spoustu odstínů. Jedním z nejdůležitějším odstínem je víra, která je spojena s věčností způsobem o kterým bych tu chtěl pohovořit.
Je dáno, že věčnost je dána tak, že ji pochopí jen Bůh. Kdo bude se snažit z lidí ji chápat narazí na hráz porozumění a zároveň neporozumění, protože věčnost nejde pochopit. Tato skupina se tvoří totiž bytím, které projevuje věčnost. Bytí je tedy esence věčnosti a dokazuje všem o čem věčnost je. Toto bytí se nedá oddělit od života a jej jedno jestli duchovního nebo fyzického. Jen pochopením života dojdeme do věčnosti, stejně tak k Bohu tím, že budeme dávat všemu vše co jest zapotřebí. 

Tímto bych tuto úvahu ukončil a budu se těšit na diskuzi, která by mohla osvětlit povahu věčnosti tak, že bude zažita již za života.

Diskuze:
Jak by si měl věčnost člověk věčnost představit?
Pochopením, určitě ne. Kdo dojde k pochopení, nemůže si představit věčnost. Věčnost vyžaduje jiný přístup. Tímto přístupem je poznat Boha jako svého přítele a bratra a vše pak přijde samo sebou. Bude to prozření, které člověk udělá, protože věčnost má takovou povahu, že obohacuje vnímání života o stupeň, který je otevřený jenom Bohu. Kdo chce poznat víc, musí se obrátit k Bohu, jiná cesta není.

Proč vlastně lidé nechtějí poznat ze života víc a stačí jim takové málo, které dosáhnou vlastní pílí, bez Boha?
Tohle málo je pro většinu lidí dostatečným zadostiučiněním života, který žijí. Jejich poznaní je sice omezeno, přesto pokud by zatoužili poznat víc, Bůh jim otevře svoji náruč. Tohle se však nestane, protože na poznání a přilnutí k Bohu člověk potřebuje čas. Nic se neděje náhle, ani tento přístup není možný bez časového rámce.

Čím je věčnost pro Boha?
Věčnost je pro Boha poznáním sama sebe. Je to zrcadlo ve kterém se vidí a může nazírat na věci které tvoří, způsobem, že jej inspirují.

To je potom, tak vysoká hladina, že se divím, že člověk na ni dosáhne, nebo je to prostřednictvím Boha, který se rád podělí o svoje působení s člověkem?
Tohle působení člověka a Boha je nesmírně niterné. Co teď řeknu bude mít sáhodlouhý význam pro člověka, který si poslechne tyto slova:
 Člověk je nádoba, která se stává tím čím je, tím že dokáže dát všemu co jest zapotřebí. Kdo tohle dokáže, stává se Božím synem a nemůže být vynechán ze žádné činnosti, kterou Bůh realizuje.

To by znamenalo, že tohle se děje i na zemi, ne?
Pochopil jsi to správně. Děje se to i na zemi a je to poznání, které učiní člověka vyšším než je, pokud příjme Boha jako svého bratra.