Svět chce být poznán, nebo duše? Kdo ví, ten nemusí hledat, ale pro ostatní je tu tato úvaha........
Tato věta je ústředním motivem pochopení toho co se dnes děje. Je toho mnoho na vysvětlování, přesto připomenu, že lidé se chovají jako škůdci, kteří neví, kdy mají dost a kvůli svému zisku zlikvidují vše. Tohle téma ale je jiné, než jsem původně zamýšlel, proto odbočím.
Tato odbočka bude o člověku jako takovém. To co nás tíží je poznatek, že člověk je stále nedospělý a chová se jako dítě a to ne jako vědomé dítě, které věří Bohu, ale jako nevědomý spratek, který chce vše na co si zamane. Tohle téma je tak velké, že nevím kde začít. Nikdo by neměl zapomínat na to, že všichni jsme byli dětmi. Být dítětem je veliké prozření člověka, který prozře tím, že dostane co potřebuje pro svůj vývin. Přesto jedné položky se mu nedostává. Aby malé dítě mohlo se zdárně vyvíjet, nutně potřebuje polaritu, která zaručí bezchybný vývoj dítěte. Tato polarita pomalu mizí a lidé jsou z dětí zoufalí a snaží se jim poskytnou vše hmotné a nechápou co vlastně ještě chtějí. Ono co ještě chtějí, je to co se nedostává většinové společnosti, která trpí hladem a ne fyzickým, ale duchovním. Tento hlad je přetransformován do ducha jako poznatek, že čím více mám tím je mi lépe a z toho vzniká vše zlé o čem byla řeč.
Není to o hmotě, která je taková jaká je, ale o člověku, který se prohřešil tím, že nedává své duši to co potřebuje. Jediným řešením je nabýt opět svobodu, nejen svobody člověka, ale i svobody duše, která vypluje jako vítr nad hladinu a bude vznášet na vodami. Tohle tu již bylo a je to přesné co duše dokáže pokud se jí dá volnost.
Závěr tedy zní: Aby bylo lépe je nutné začít dávat všemu co je nutné, nic nevynechat s odůvodněním, že co nechápu to neexistuje nejen pro člověka, ale jako celek, který nechápe stále víc a víc. Proto buďme lidmi a chovejme se tak, protože až nebude komu dát lásku, nastane skutečná doba temna mezi lidmi, a to myslím skutečně, ne obrazně.
