Co je to čas?

Kdo pochopil čas, pochopil život, stejně jako pochopil Boha. Kdo jde cestou, jde jako člověk, který Ví.

Nepochopení času vzniká nepochopení života, kdy život se žije tak, že Bůh určuje pravidla, kterým je život vystavený tím, že dává čas. Tento čas je pochopen jako lineární funkce, která nemá žádné zákoutí a odbočky. Skutečný čas, však není lineární a dokáže nabídnout člověku vše co chce zažít právě tak jak je potřeba nezávisle na čase. Tímto bych otevřel otázku času.

Tato otázka času je dána tím, že je nepochopena, protože lidé ve své bláhové pýše jej měří tím nejnemožnějším způsobem. Kdo jednou pochopil čas, dá mi za pravdu,. že čas je nepochopen, protože Bůh i čas, který je jeho produkt chce být pochopen. Nedá se tedy udělat nic jiného, než chápat čas jako kontinuum, která se nedá měřit. Jeho vnímání je sice lineární, ale skutečný čas vychází z hlubin dávných věků, které se zhmotňují přímo před očima. Dá se říci o čem přemýšleli lidé před staletími je nyní otevřená kniha a stejně tak co zažívají lidé dnes, bude ovlivňovat lidi v minulosti. Kdo chápe čas tak chápe kontinuum stvoření, kdy neexistuje minulost ani budoucnost, ale trvalá přítomnost. Tato trvalá přítomnost má spoustu rysů. Jeden z nich nejdůležitější je ten, že čas nedá měřit, ale musí se zažít. Proto lidé jsou na čase závislí, protože nedokáží se vcítit do času, který je vede. Kdo pochopí a oprostí se od času, bude jako dítko Boží, které kráčejícím životem bude jeho čas i jejím, který bude i dalších, zkratka čas je tak mnohovrstvý, že se nedá uchopit, ale dá se žít, kdy mnoho vrstevnatost je zobrazena v čase. 

Tímto bych tuto úvahu ukončil a považoval bych čas za vyřešený, z pohledu člověka, kdy jisté nuance musí být probrány v diskuzi.

Rozhovor:
Jak by se měl měřit čas?
Čas by se měl měřit jako veličina, která nemá místo na zemi. Tímto bych začal. Tato veličina se nedá měřit podle podmínek na zemi, ale podle podmínek, které panují v Bohu. Títmto bych uvedl na pravou míru to, že čas je produktem Boha, který jediný určuje vnímání času.

Myslíš, že nastane čas, kdy lidé jej budou vnímat tak jak je skutečně?
Tyto podmínky panující na zemi jsou podmínkami v Bohu, kdy čas není to co měříme, ale to co žijeme. Tato diskuze bude obtížná z důvodu, že pochopit čas je nesnadné a dokáže potrápit nejednoho člověka.

Pokud lidé by žili v Bohu, což je zatím nemožné, jak bude působit čas na ně?
Působení času je velice individuální, nikdo nebude ušetřen poznání, že čas je jeho poznáním, který propůjčuje člověku jako vědění dobrého a zlého.

Co by nastalo, kdy by člověk pochopil zcela poznání dobrého a zlého, je to vůbec možné?
Možné by to bylo, jen to chce vytrvat v činnosti, které dělám jako člověk a přitom mám Boha jako svého bratra. Pak by mohlo následovat poznání, které bude úplné.

Myslím, že právě tato poznání je základní stavební kámen světa, nebo se mýlím?
Je to tak, je to základní stavební kámen světa ve kterém žijem. Pochopit jej tedy má vysokou cenu a pokud by jsme dosáhli kvality Boha mohli bychom rozhodovat i to co se jako lidé, uděje.

Myslím, že tuhle prioritu vědomý člověk oželí, protože se bude snažit žít podle pravidel a chtít zasahovat do stvoření asi nebude jejich prioritou.
Nemohu než souhlasit. Jsou lidé vědomý a přesto nedosahují takové úrovně, jen aby ti to vydrželo.

Je to potom vše o nevědomých, aby měli pocit, že něco řídí?
Myslím, že na tohle nemá cenu odpovídat, přesto odpovím. Lidé se nedělí na vědomé a nevědomé. Takové dělení je zavádějící. Vědomé lidi jak je nazýváš ty, jdou s Bohem. Pro tyto lidi mám vzkaz, buďte lidmi a užívejte života. Pro ty druhé, které nazýváš nevědomý, bych měl taky vzkaz, dělejte co je nezbytné, aby ti vědomý lidé poznali o čem život je.

Podle všeho jsou role rozdány tak, že člověk nechápe jak se to vlastně řídí?
Jednoduchá odpověď, jen Bůh ví co se má stát a to se stane, nezáleží na chtění lidí, tohle by měl pochopit každý, kdy jednotlivec má takovou sílu jakou disponuje jako člověk. Kdo chápe ten pochopil, kde je pravda.

Nebyl by v tom fatalismus, kdy by člověk cítil, že ze situací jako člověk nic nezmůže?
Fatalismus by v tom nebyl, jen hluboké poznání pravdy, kde jsme a kam jsme se dostali jako lidé.

Jak se má pak projevit moudrost, když zachází na úbytě?
Moudrost se má projevit právě tímto způsobem, že bude chápat věcí Boží jako věci, které je nutné prožít aniž by se dotkly člověka. Tohle je skutečná moudrost.

A projev svobody je obdobný? Přeci svoboda je ve všem co tvoří člověk?
Je to tak, svoboda je ve všem co tvoří člověk, tento výrok by měl být zapsán jako pochopení člověka.