Presumpce viny – lekce městské policie

Blokové čištění dnes známe všichni. Rozmístí se cedule zákaz zastavení, aby mohla projet úklidová četa. Kdo zůstane stát se svým autem tam, kde normálně parkuje, dostane pokutu nebo mu auto rovnou odtáhnou. K mému úžasu jsem byl předvolán za přestupek, i když jsem si vzorně přeparkoval mimo vytyčenou zónu.

Na služebnu městské policie jsem přišel mírně rozladěný, avšak s pevným odhodláním nenechat to na sobě znát. Úřední hodiny nejsou pracující veřejnosti moc nakloněny, ale nakonec se skulinka v diáři našla.

Když jsem předložil lístek, tak paní u přepážky na mne vybafla: „No to je jasné, stál jste kde neměl!“ Mírným hlasem jsem jí začal vysvětlovat, že jsem sice stál na místě uvedeném na papírku na předním skle – nicméně dvakrát jsem se ujišťoval, že zákazová značka nikde není. Byl jsem si dobře vědom, že městská policie bude brousit kolem. Dokonce jsem se ještě k autu vracel, abych popojel o dvacet centimetrů mimo končící žlutý pruh. Co kdyby náhodou…

Paní však měla jasno. „Značka tam byla!“ Oznámila mi razantně. Pokrčil jsem rameny a začal jí vysvětlovat celý příběh znovu. „Tak vám to ukážu na fotce!“ A začala zběsile proklikávat soubory v počítači. „Teď ji zrovna nemůžu najít, ale máte smůlu, kolega by vás přece nepokutoval, kdyby tam nebyla značka!“

Trvalo to 15-20 minut. Paní mi i vyhrožovala telefonátem na technické služby, aby potvrdili, že tam značka byla. Zkoušela, jestli neustoupím, aby mne přece jenom mohla zkasírovat za přestupek, který jsem neudělal.

Kdyby na mém místě stál někdo méně asertivní, pokutě by se asi nevyhnul. Nakonec jsem odešel sice bez pokuty ale s divným pocitem. Paní v uniformě mi bez skurpulí několikrát řekla (sice nepřímo ale jasně) že jsem lhář. Moc mne nepotěšila. A tak si říkám, jestli by městský úřad neměl za část pokut utržených za měření rychlosti na nesmyslných místech, věnovat na rozvoj svých strážníků. Třeba je poslat na školení, kde by se dozvěděli, že přiznáním chyby mohou více získat než ztratit. Nebo je poučit, že jezdit po městě přes šedesát bez majáku není vhodné. Anebo – vysvětlit jim, že pokud za křižovatkou není zákazová značka, tak tam zákaz neplatí. Ani zákaz zastavení.

P.S. V mozku je jedno centrum, které je stimulováno například, když si dáme dortíček. Nebo když uspokojíme nějakou touhu, nebo šňupneme určitou drogu. Může být stimulováno i odplatou. A tak tento můj příspěvek je vlastně místo nezdravého dortíčku jako náplast za příkoří, které jsem utrpěl a za 45 minut mého života, o které mne připravili ti, kteří by mne měli chránit...