Ajťáci na vojnu!

Armádě chybí řidiči a specialisté na informační technologie. Podle médií prý generalita zvažuje svérázný krok – obnovení povinných odvodů. Jak jsme tomu byli u armády zvyklí za starých časů, netřeba v tom hledat logiku.

Představme si chudého zemědělce, který se není schopen uživit. Kdyby měl dvě dojnice, jeho situace by se zlepšila. Dvě dojnice ale může získat pouze pod podmínkou, že k tomu bude živit i padesátihlavé stádo vyhublých přestárlých býků. Udělá to? Zemědělec asi ne. Generál by to však viděl jinak.

Aby člověk podával slušný pracovní výkon (zvláště v kreativní nebo nějaké sofistikované oblasti) musí být splněny minimálně tři podmínky:

1. musí práci umět.
2. Musí mít možnost ji vykonávat (mít vhodné podmínky, prostředky a vedení).
3. Musí být dostatečně motivován.

Pojďme se na naplnění těchto podmínek podívat od konce.

Nepochybuji o tom, že IT vojíni by byli velmi motivovaní. Otázkou je k čemu. Kreativita, rafinovanost a škodolibost by neznala mezí. Otázkou ale potom zůstává spolehlivost sofistikovaných systémů v krizových situacích. Navíc – skoro každý, kdo někdy žádal od IT podpory úkon, který se dal udělat za půl hodiny, ví, že se na něj čeká minimálně tři dny. Když si stěžujete, nebo dáte najevo netrpělivost, tak i týden. Nedokážu si představit, kolik dnů by IT jednotky prováděly základní úkony. Důvodů, proč to nejde rychleji by zcela jistě bylo po ruce dost.

Bod druhý – podmínky. Zde máme přímý rozpor. Správný ajťák potřebuje kolem sebe hrozný nepořádek. Vojna vyžaduje naprostý pořádek. Kdyby se za nepořádek šlo do basy, armáda by opět měla lidí nedostatek... Nicméně věřím, že alespoň jedna věc ohledně pořádku by fungovala hladce – řazení souborů podle velikosti. Velení IT praporu by také bylo oříškem. Nevedl by ho zcela jistě ten, kdo k tomu má nejlepší předpoklady, ale ten, kdo má na rameni (snad již ne na jazyku) nejvíce hvězdiček. Asi ten služebně nejstarší. Pak bychom se ještě dočkali objednávek pastiček na myši (protože podle inventury by byly přemnožené) a grafických karet od pikové dvojky až po žolíka (protože v herních sadách vycházejí výrazně levněji).

Práci musí umět… Dříve se na vojnu chodilo po škole. Nicméně po škole člověk teprve sbírá zkušenosti. Řešením by bylo chodit na vojnu až ve čtyřiceti. Stát by platil po dobu vojenské služby hypotéky a alimenty, a našla by se celá řada takových, kteří by si rádi odpočinuli od svých manželek, stresující práce a pubertálních dětí. Dokážu si představit, že vojna by mohla mít i pozitivní efekt na zdraví. Čtyřicátníci by opět začali sportovat, obnovili by pravidelný spánkový režim a tělo by uvítalo zdravou vojenskou kuchyni.

Nevýhoda informačních technologií je ta, že čím je systém komplikovanější, tím delší dobu trvá, než se v něm někdo zorientuje. To trvá měsíce nebo léta. I zde by armáda zcela jistě našla řešení. První rok vojenské služby by byl takový orientační, druhým rokem by IT vojáci poskytovali nějaké služby a třetí rok by zaučovali ty, co přicházejí po nich.

Na co se obzvláště těším, že podobně jako za starých časů , kdy dvoumetrové čahouny dávali k tankistům, lehce obézní astmatiky k průzkumníkům a absolventy zemědělských škol ke zdravotníkům – i v IT jednotkách by se sešel pestrý řez naší populací.  Nicméně každý zkušený velitel ví, že nejtěžší je začátek. A po několika dnech řvaní začne prostě programovat každý…