NATO, NACO ?

Záruka naší a Evropské bezpečnosti má trhliny.Není jasné, zda v NATO rozhodují politici, generálové, či zbrojařské lobby a vůbec není přijatelné,aby NATO pod vedením USA porušovalo zásady OSN týkající se mírového řešení konfliktů.

                 Uprchlická krize v Evropě

                 není nic jiného, než přímý důsledek vojenských zásahů některých států NATO v Severní Africe a na Středním východě. Platit náklady na uprchlíky teď budou všichni Evropané, ale kapsy na vedení vojenských konfliktů si mastí zbrojařské firmy a ti co o použití vojenských sil v NATO rozhodují. Generálové NATO si zatím mohou rozdávat medaile NATO.

                  Platíme a platit to budeme

                  samozřejmě i my. Schwarzenberg (TOP 09)navrhuje 1,5 mld Kč, ale nakonec to bude jistě mnohem víc. Teď už je schváleno přes 1 mld Kč. Peníze prý jsou a nezbývá, než se ptát, proč nebyly peníze na vyřešení likvidace bezdomovectví a chudoby v naší vlastní společnosti. Schwarzenberg (TOP 09) si dovoluje urážet Čechy a Langšádlová (TOP 09) odsuzuje xenofobní tendence v naší společnosti. Přitom celá Evropa zmatkuje nad tím, co způsobili politici a generálové v NATO.

                   Největší ostudou NATO

                   je skutečnost, že nebylo a není schopno zabránit hromadnému uprchlickému průniku do Evropy po svých vojenských zásazích v Africe a na Středním východě, v trapném duchu hlouposti: „ Rozbijeme to a zlikvidujeme všechny, kteří nám odporují, jen potom nevíme co dělat s lidmi, kteří to přežili a nemohou v těch rozbitých a vybombardovaných městech žít.“ Evropské země se teď zabývají výstavbou plotů, či zvažováním na zřízení další Evropské vojenské struktury, která by chránila Schengenské hranice místo NATO.

                    Neschopnost předpokládat důsledky

                    a následky použití ozbrojených sil NATO potvrzují skutečnost, že v NATO převažují zcela nesmyslné primitivní generálské tendence, které upřednostňující použití ozbrojených sil, vyhledání nepřítele a stálé rozšiřování vojenských pozic NATO. Je potřeba si ujasnit, zda NATO má sloužit k podpoře vojenské hegemonie USA ve světě, nebo skutečně k ochraně členských států NATO. Strašení Ruskem, které má v oblasti konvenčních sil za USA zpoždění nejméně v rozsahu desítky let, je nesmyslné a politika NATO v podstatě vyvolala v Rusku intenzivní zbrojení, které má tento handicap Ruska odstranit. Lze jen souhlasit s presidentem ČR Milošem Zemanem, který se rozhodl upřednostnit návštěvu Pardubického kraje, před zasedáním východního křídla NATO v Bukurešti, které se zabývalo potencionální agresí Ruska, která je nyní zcela nereálná.

                     Nelze vše svádět na USA,

                     protože v tom máme prsty také. Od humanitárního bombardování  Srbska, operace v Afghanistánu, války v Iráku, intervence v Libyi, po ozbrojení a podpory opozice v Sýrii, kde následné ozbrojené akce opozice vyvolali občanskou válku a vznik IS. K tomu všemu mlčeli, nebo s tím souhlasili naši zástupci v politické Severoatlantické radě, které předsedá generální tajemník NATO, včetně souhlasu našeho zástupce v hlavním Vojenském výboru NATO, který by se měl scházet každý týden. Jde jen o to, zda naši zástupci v NATO budou skutečně chránit mír a mírové řešení konfliktů, nebo podporovat svaly a zbrojařské zájmy v podání ozbrojených řešení vojenskými generály NATO.

                      Snaha některých kruhů v USA

                      o hospodářskou a vojenskou světovou hegemonii USA nad světem začíná ztrácet v realitě. Porazit Rusko a způsobit vnitřní rozpad i porážku komunistické Číně naráží na intenzivní zbrojení a urychleně rostoucí obranyschopnost těchto zemí, které v podstatě vyvolalo rozšiřování NATO. Snaha o vojenské a zbrojařské řešení bude ustupovat zcela do pozadí. Žádný president USA nedopustí rozjet světovou válku a nechat padat jaderné bomby na města a obyvatelstvo USA. Tomu žádný bezpečnostní štít nemůže zabránit a to je hranice, u které končí jakékoliv zájmy zbrojařských firem i primitivních politiků,

                                volajících po vojenském řešení zájmů a konfliktů.