Prý už Dostojevskij říkal, že chytrým bude zakázáno myslet, aby neurazili blbce

Jestli je to pravda či nikoli nevím, ale jsem nakloněn tomu věřit, když to říká profesor Jaroslav Maxmilián Kašparů, muž s největším počtem vysokoškolských titulů v Česku. Dočetl jsem se o tom v posledním čísle časopisu Téma 

v článku s nadpisem "Nehledáme dnes pravdu, hledáme názor". Rozhovor s panem profesorem mne byl pro mne inspirací k napsání dnešního blogu. 

Pravdou je, že už delší čas uvažuji o tom, že tady skončím. Jestli to má vůbec cenu marnit svůj čas a energii s blbci, kterých se zejména v diskuzích vyskytuje na můj vkus víc než je zdrávo. A nejenom na blogu iDnes. Je to všeobecný jev na sociálních sítích a bohužel i na politické scéně nejenom tady v tuzemsku ale kdekoli na světě. Lidská hloupost nezná hranice. 

Občas si říkám, zda se jedná o tragédii, komedii nebo dokonce tragikomedii. Když politici pronáší své projevy, můžeme si být téměř jisti, že nás čeká obrovská intelektuální záhada nebo přímý vstup do světa absurdity.

A jedním z nejbizarnějších projevů lidské hlouposti jsou bezpochyby volební sliby. A nechoďme příliš daleko. Současná "pravicová vláda" je toho typickým příkladem. Politici slibují zázraky, o kterých každý rozumný člověk ví, že jsou nereálné. Kromě slibů jsou tu i samotná politická rozhodnutí, která jsou nejenom směšná, ale ve svém důsledku spíš k pláči. Jako třeba současný vládní, konsolidační balíček.

Co se týče mne, kladu si otázku, jestli tady ještě mám zůstat a sdílet s vámi své myšlenky, co se mi honí hlavou. Ve prospěch myšlenky zůstat a nenechat se otrávit mluví fakt, že "mlčení znamená souhlas" a já rozhodně mlčet nechci. Vždycky jsem to měl tak, že co na srdci, to na jazyku potažmo na blogu. Bohužel přituhuje a šrouby se utahují. Neměli bychom si to nechat líbit, když z nás politici dělají blbce...