Pohádky včera, dnes a zítra

Pohádky jsem měl rád. Jako každé malé dítě a rád se podívám i na nějakou tu současnou. Jenom to ale musí být předem jasné, že jde o pohádku a nikoli o propagandu té či oné strany, toho či onoho kandidáta. Svět chce být holt klamán

Hodně staromilců tvrdí, že ty dnešní pohádky jsou nekoukatelné a že zdaleka nedosahují kvalit těch, které vznikly před rokem 1989. V mnohém s nimi i souhlasím, ale není to zas taková tragédie. Prostě je jiná doba a v těch nových filmových pohádkách, je sice méně čertů a princezen, ale o to víc se v nich vyskytují postavy tmavé pleti a ženy i muži, kteří mají problém se svou identitou. Zatím je to spíš vidět na zahraničních produkcích, ale třeba české romantické komedie se snaží už být taky světové. Skoro v každé musí být nějaký homosexuál nebo lesbička a hloupých Honzů je v nich na můj vkus preveľa. 

Já už se na ty staré ani moc nedívám. Jednak je znám už nazpamět a hlavně je tolik nových filmů a seriálů, že nestíhám. Nedávno jsem dokoukal poslední sérii britského seriálu "Koruna" a teď mne na Netflixu zaujal seriál "Wednesday". S klasickou českou pohádkou to sice nemá nic společného, ale baví mne to hodně i když nejsem zrovna cílová skupina. Hlavní hrdinka má sice do blonďatých princezen daleko, ale její sarkasmus je mi hodně blízký. A není ani pyšná ani šíleně smutná. 

Co se týče těch českých pohádek, tak jsem se výborně bavil u pohádkových komedií Jirky Stracha. "Anděl Páně" z roku 2005 mi tenkrát přišel jako v tuzemské produkci jako vánoční zázrak.

 Ale ještě víc se mi líbil "Anděl Páně 2" z roku 2016. 

Dnes ráno jsem se u snídaně dočetl, že do kin míří nová česká pohádka "Největší dar" , kterou Mirka Spáčilová vychválila do nebe s tím, že se jedná "o pohádku; dokonce bez princezen, zato s hudbou Davida Stypky, ve které se hravost detailů projeví již v úvodním animovaném průvodci beskydským Olympem, jehož osazenstvo se potkává s křesťanskou věroukou v duchu tolerantní průpovídky moudré stařenky: „Na světě je tolik bohů, kdo má právo určit, který je ten pravý?“

V této pohádce prý vystupuje jako nejvyšší bůh Bolek Polívka a po boku mu stojí Chantal Poullain. To by nebyla špatná prezidentská dvojka. Co vy na to milí čtenáři?

Než se ale na pohádku dostaneme do kina nebo se pohádka dostane na televizní obrazovku, budeme se muset v tomto adventním čase spokojit se "svatou trojicí" Pavel Fischer, Danuše Nerudová a Petr Pavel. 

Mám rád pohádky ve kterých vítězí Dobro nad Zlem a dokonce i pravda a láska nad lží a nenávistí. Nicméně je třeba zůstat na zemi a nelítat v oblacích. Konec konců fotbalové MS v Kataru má taky své kouzlo a není v něm nouze o mnohá překvapení.