I tak se dá cestovat

Stejně jako já jste jistě už někdy cestovali autobusem. A stejně jako já jste si všimli, že lidová slovesná tvořivost u řidičů autobusů je poměrně častým zjevem. Přiznám bez mučení, že tento text "suším" v počítači pár let, přesněji řečeno - pět. ale docela jsem si početla, co jsem si tehdy stihla zapsat. Tohle bych si nezapamatovala ani za nic, fakt ani slovo není vymyšlené. Dnes už je to přece jen trochu jiné cestování. Myslím tím vozový park - ne stav silnic. Oč jsou lepší autobusy, o to horší je povrch dálnice a silnic...

Určitě si každý vzpomene aspoň na některých z počtu odkazů, pokynů, příkazů a žádostí, které mnohdy zdobí vstup do autobusu. Zrovna teď mě napadá jen ono známé Otři nožku o rohožku nebo Nežádejte po nás, abychom vám zastavili mimo zastávku. Pak zjistíte, že otřít nohu není kam anebo že řidič vesele a s úsměvem zastavuje svým známým jen to fikne. Všímám si těch vzkazů pro cestující už plánovitě a občas se těším, co nového kde objevím. Ovšem to, co se mi podařilo najít v jedné nejmenované dopravní společnosti předčilo všechna má očekávání, pokud jsem nějaká kdy ještě v této sféře měla. Pominu první část jízdy z Uherského Hradiště do Brna, kdy řidič slovenské dopravní společnosti kousek za hranicemi okresu zastavil u cesty a nakupoval ve velkém okurky. Což o to, pochopila bych to a mlčela jako ostatní cestující, jen jsem měla koupenou jízdenku dál do Prahy a na přestup v Brně mi zbývalo deset minut. Šla jsem se tudíž v Bučovicích pozeptat řidiče, zda to bude stíhat. Nemám ve zvyku být drzá a arogantní, a tak jsem šla s prosebným pohledem a tichým hlasem poprosila řidiče, zda by to do Brna mohl stihnout. Na rozdíl ode mě řidič hlasem nešetřil a začal vysvětlovat, že on není povinen nic stíhat, protože není žádný přípojový autobus. A že po něm nikdo nemůže chtít, aby odněkud z východního Slovenska přijel do Brna na čas. Nebudu vás napínat, stihli jsme to. Co jsem si však ještě musela vyslechnout… Ale díky mě dodržel aspoň jednou řidič jízdní řád. Jak mi však řekl, přijede prý na čas jednou za měsíc a běžně jezdí tak o půl hodiny později. Takže jsem měla obrovské štěstí. Vlastně - ještě že nenakupoval taky meruňky nebo broskve. Po nastoupení do dalšího autobusu jsem hned pojala podezření, že ani tady není něco v pořádku. Stařičká Karosa dýchavičně ukrajovala dálniční kilometry v pravém, nejpomalejším pruhu a to prosím pěkně bez zastávky. Přesto dorazila do Prahy dle jízdního řádu. Jak se to řidiči podařilo, je mi dodnes záhadou. Když jsem viděla, jak kolem nás všechno sviští, domnívala jsem se, že Prahu uvidím namísto v osm večer někdy k půlnoci. Nu což, pohled na noční město také není špatný. Navíc dopravní společnost asi nepočítala s těmi, kteří jen přestupují a potřebují takovou tu malou zdravotní pauzu. Když jsem si však začala číst množství pokynů nad řidičem, bylo mi hned jasné, že s „bezpečnostní ani zdravotní“ přestávkou se počítat nemusí. Hned první zákaz se totiž týkal konzumace potravin. Představa, že sedíte v autobuse mezi Brnem a Prahou a bojíte se napít je docela děsivá. No budiž, řidič chce mít čistý autobus. Pokud se tomu ještě autobus dalo říkat. S něčím podobným jsem naposledy jela někdy v pubertě s vesnickým fotbalem na zápas. A to ještě by se ty venkovské kluby mohly klidně urazit. Druhý příkaz jsem chápala ještě méně. Prý – „Zavazadlový prostor bude zpřístupněn až po vystoupení všech cestujících (na konečné stanici)“. V ten moment jsem byla ráda, že jedu až na konečnou. Představa, že nasedám ve Zlíně, jedu do Brna a zavazadlo mi umožní řidič odebrat až v Praze mě přímo vyděsila. Pro takové jako já ale už měl připraven onen drsňák s černýma brýlemi připraven další pokyn. „Pokud si někdo bude chtít stěžovat na řidiče, uvádějte vždy pravdu a ne vaše vymyšlené lži!“ To jsem se lekla už úplně a docela. Nějak jsem si neuměla představit nevymyšlenou lež. No nebudu vás napínat. Dopadlo to dobře. Přečetla jsem si totiž poslední hlášku, po které můj organismus přestal vyžadovat i bezpečnostní přestávku a toužil po rychlém dojezdu. „Jezdim jak zesrany, bo mam kratce papiry“. Jen mě doteď není jasné, na co a jaké papíry měl řidič na mysli…