Je referendum jenom alibi pro politika, který dopustí jeho konání? Jsou naši vládci tak moudří, že se obejdeme bez něj? Nebylo by lepší obejít se bez vládců, kteří nám ho upírají?
Pokud je mi známo, jediná strana, která se nějak zmiňuje o referendu a zdá se, že to myslí vážně, je SPD.
Referendum je strašně nebezpečný instrument vládnutí. Podkopává totiž snahu zvolených politiků mít moc jim svěřenou pod vlastní kontrolou.
Jak všichni dobře víme, vládneme si tu pomocí zastupitelské demokracie. Tedy po formální stránce. Rozhodují za nás námi zvolení lidé. Volby jsou jedinou možností, jak něco ovlivnit. Pokud se nám nelíbí, jak figurky v parlamentu hlasují, tvoří zákony, vyhlašují výjimečný stav, schvalují vyhlášky a nařízení, jakou díru do rozpočtu plánují a kam ještě se za naše peníze vydají, když již všude kromě KLDR byli, a že je načase, aby už poslanecký bufet nebyl s cenami o dvacet let pozadu – lze se nanejvýš vztekat. Což je asi tak všechno. Samozřejmě, že můžeme psát petice, zalamentovat si v pořadu Máte slovo, dokonce třeba demonstrovat, nebo i jít si sednout do sněmovny na balkon. Vše je to platné a účinné podobně jako začít se učit létat až během pádu do Macochy. Coby pouhé jednorázově využitelné voličstvo nemáme ani šanci nahlédnout do zákulisí, natož pochopit motivy jednání našich zaměstnanců, představit si sféry vlivu, a koneckonců ani ty balíky našich bývalých peněz.
Ačkoli Ústava ČR s možností referenda počítá, zatím žádný takový zákon na celostátní úrovni nemáme. Snad proto, že s ním přichází SPD. Čili strana, kterou se podařilo vládní propagandě zafixovat do povědomí a podvědomí veřejnosti coby xenofobního a nebezpečného Satana. Od kterého, pochopitelně, vše smrdí peklem. Což je z tohoto pohledu srovnatelné s postojem ke komunistům, neboli rudým ďáblům, kteří můžou za vše i více jak třicet let od svého pádu.
Jediné referendum, které u nás proběhlo, bylo o přistoupení ČR k Evropské Unii roku 2003. Pro jsem byl i já. Doufal jsem totiž, že politici v Bruselu si pohlídají ty naše, kdyby se u nich dále projevovaly sklony ke kleptománii. No, byl jsem dost naivní. A nejen proto. Nyní bych byl rád, kdyby se vypsalo referendum o odchodu. Ale to je stejně pravděpodobné, jako kdysi v sedmdesátých letech doufat, že nás pustí z vřelého objetí náš věrný bratr Sovětský Svaz.
Republiku si referendem rozvracet nedáme! Copak nám může být vzorem nějaké Švýcarsko? Ostatně lidi sami ani nevědí, co je pro ně dobré.
