Když je někdo k něčemu nucen, měl by zvážit, zda mu opravdu stojí za to podlehnout okolnostem. Totiž – nevymlouvá-li se jen sám před sebou, svým svědomím.
Je smutné, vyniká-li někdo v nějaké činnosti, povolání nebo studiu jen proto, že nemá jinou možnost. Tedy že se snaží proto, že nevidí jiné východisko. A je-li za to navíc někdy veleben či oslavován.
Je na druhou stranu obdivuhodné, pokud je někdo dotlačen svými morálními zásadami k neobyčejným a hrdinským činům. Ať jde o postavení se zvůli režimu se zbraní v ruce, jak to udělali za války členové operace Anthropoid, nebo zachránění topícího se kamaráda. Což bylo roku 2014 pro tehdy osmiletého Tobiáše Bebra samozřejmé. Ani o jednom činu nejsem přesvědčen, že bych to dokázal. A na věku nezáleží.
Je mnoho politiků, kteří se dostali do svých funkcí buď omylem, či souhrou nešťastných okolností. Což bylo tragédií jak pro ně, tak pro národ. Většinou byli nejdřív oslavováni, posléze nicméně zatraceni. Smutným příkladem může být protektorátní prezident Hácha. Lidský komunista (protimluv) a ikona Pražského jara Alexander Dubček. A i Václav Havel, o jehož pobývání na Hradě ještě zdaleka vše nevíme.
Spousta lidí je zaměstnána zcela jinde a jinou prací, než pro níž má vlohy a jež by je bavila. Někteří svůj nezájem již překonali a kromě toho, že za ni dostávají zaplaceno, ji i dělají dobře. Není už tolik unuděných prodavaček, neinformovaných prodavačů elektra, nepřístupných a nesympatických úřednic, jako v pokročilém stadiu rozpadu Husákovo socialismu. I o peníze jde až v první řadě, jak se kdysi trefně vyjádřil Václav Klaus.
Přestože každému soudnému člověku v Československu v sedmdesátých letech bylo jasné, co je komunismus zač, hlásili se do KSČ další členové. Pro sebe i pro okolí to zdůvodňovali tak, že stranu můžou rozložit jedině zevnitř. Kolik z nich to asi myslelo vážně? A kolik z nich si jen jistilo kariéru? Museli to dělat? Mnozí tvrdili, že ano.
Přestože každému soudnému člověku v České republice je dnes jasné, že Evropská unie je nástrojem neobolševiků a změnila náš stát v pouhý protektorát, vyslovená myšlenka na vystoupení z vás okamžitě udělá nepřítele a šílence. O dobře placená místa v Bruselu je zájem veliký, ač jsou si všichni vědomi toho, že jde o spolek nedemokratický a vedený zločinci. Také paní Jourová a ostatní tvrdí, že dělá vše v zájmu ČR.
Když už člověk něco musí dělat, měl by si dobře rozmyslet, zda si jen nevytváří alibi.
