Vyjadřování hrubne. Stejně jako chování. Jednoduchost a primitivismus jsou vydávány za lidovost a srozumitelnost. Ostatně ani naši vyvolení zastupitelé nejsou žádní veleduši a myslitelé.
Že má někdo koule, je trochu méně vybraným přirovnáním míněno, že dotyčný člověk je odvážný, schopný, průbojný, zkrátka že je tím pravým pro vykonání nějakého důležitého úkolu. On ho jistě zvládne. Podle onoho tvrzení.
Poprvé jsem tento výrok zaznamenal v české politice u pana Topolánka. Pro toho, kdo zapomněl, připomínám, že šlo o jednoho z předsedů ODS a premiéra ČR v letech 2006 až 2009. Myslím, že se tenkrát před někým vytahoval, jak to kluci v pubertě často dělají. Ale jde jen o můj dojem.
Dnes už je to klišé, které zapleveluje češtinu podobně běžně, jako třeba povzdech, že jízdní řád MHD je o oslech, kteří ho sestavují. Ve facebokových komentářích pochvala ,,Dobře ty!“. Nenápadný reklamní nesmysl ,,běžný prací prášek“. Či spojení ,,díky zemětřesení“. A další hovadiny.
Ale jde o důležitější věc. Kdo má potřebu takovými slovy upoutávat pozornost, není asi dost dobře schopen ji upoutat věcně, tedy fakty, slušným vystupováním, vlastní bezproblémovou minulostí a jasnou představou o budoucnosti. Ano, jsme v Česku, tedy v podivné zemi, která se zmítá mezi Kocourkovem a Absurdistánem. Politici si nevidí do huby a není divu, že si z nich bere pak prostý lid příklad. Proto se snad nelze divit, že kdejaký křupan vláčí slovním hnojem internetu premiéra, prezidenta a o ostatních a bezejmenných ani nemluvě. V hospodě by si to nedovolil. Což jak ti nahoře, tak ti dole odůvodňují demokracií a svobodou slova. Opravdu ne. Je to jenom špatný příklad, nevkus, sprostota a manipulace. Kdykoli dříve by několik primitivů za urážky viselo, v lepším případě šlo sedět. Ostatní by si už dali pozor.
Po převratu zvaném sametová revoluce se zdálo, že heslo „Nejsme jako oni!“ bude mít vliv i na kultivaci chování, vyjadřování a vůbec úroveň politiků. Ale takový prostoduchý záblesk idealismu mě přešel hned několik týdnů před prvními svobodnými volbami v červnu 1990. Cestou do práce jsem potkal agitátora Občanského fóra. Vzal jsem si od něj letáček vyzývající k hlasování pro OF. Když se ode mne dozvěděl, že ještě nevím, zda nezvolím třeba lidovce, zrudl a viděl jsem na něm, že by mě nejraději poplival. Alespoň nasupeně a rychle odešel. Přesto jsem OF volil, samozřejmě.
Několik prvních polistopadových sestav politiků se snažilo budit zdání slušnosti.
Mafie si teprve začala ohmatávat chapadly terén.
