Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Opět další pokračování o volbách. Je to téma, které hýbe společností, a tudíž nenechává chladným ani Čulibrka. Sice je už po nich, ale ony se vždy zase blíží nějaké nové, někam jinam. Bohužel, znovu s příliš velkým podílem zvoleníchtivých politiků, kteří by poté, co by se za své počínání přinejmenším omluvili (kdyby nalezli alespoň trochu sebereflexe), měli zmizet z veřejné scény a dělat něco užitečného. Oni však zpravidla nic takového neumějí. Ale už kdyby jenom přestali škodit, bylo by to obrovským přínosem pro celou společnost.
Jsou politici, politické strany a jejich stoupenci a voliči, kteří si časem už zvykli mít stálé zastoupení v parlamentu (nebo jinde, kam jsou voleni) a považují již téměř za své právo tam být zase znovu. Moc chutná sladce a i zvyk je železná košile. Pokud vládcům někdo bere to, k čemu si léty vytvořili kladný vztah, naučili se usměrňovat finance kýženým směrem tak, aby jim nikdo nic nemohl dokázat, vybudovali si vlastní síť klientů svého vlivu atd., jsou z toho celí nesví a nelze se divit, že nedovedou pochopit, že se to každému nemusí líbit. Proto právě byli zvolení jiní lidé za jinou stranu. Z pohledu dosavadních poslanců jde o velkou nespravedlnost. Oni se přeci tak snažili. Že kradou? Jiní přeci budou krást víc. Že jsou arogantní? Oni přeci nejsou obyčejní lidé. Navíc jsou demokraté. Jistě něco není v pořádku. Asi volby ovlivnila nějaká cizí mocnost. Nebo ti noví jsou populisté. Nebo extremisté. Nebo je zvolili špatní voliči. Nejspíš to bude tím vším dohromady. A navíc nepříznivá konstelace hvězd. Musejí se podniknout všechny nezbytné kroky, aby se věci daly do pořádku.
Skalní voliči těchto bývalých činných politiků jsou potom aktivní na internetových fórech, kde hromadně spílají hlupákům, kteří dali hlas těm nesprávným lidem.
Autor se za tento jev a některé své spoluobčany stydí, zvláště před mezigalaktickou radou spřátelených planet. Někdo to holt udělat musí, když ti, kteří by se stydět měli, to nečiní.
