Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Tento díl o volbách lze uchopit ve více rovinách. Zda má smysl jít volit, jak je možné, že hlasy hlupáků a inteligentů mají stejnou platnost nebo… víte co? Další výklady nechám na vás. Jde o dost důležitou událost, proto se k ní občas budu vracet.
Slovo volit, samozřejmě, nemá s volem nic společného. Nepodceňujme zvířata, ona nic takového nečiní. Ve smečce, společenství, hejnu atd. jsou vůdci přirození, kteří se již nějak osvědčili, a hned, jakmile nevyhovují, jsou nahrazeni. U nás po dosednutí zákonodárce do úřadu začne působit magnetismus poslanecké židle, a je velmi těžké v případě potřeby onoho člověka vypudit a odkázat do mezí, které si zaslouží. Stále mluvím o poslancích, ale ve skutečnosti jde o všechny volené orgány veřejné moci.
Nevěřím, že by Čulibrk mínil svůj výrok vážně. Nicméně jsou lidé, kteří toho schopni jsou. Jak je jen možné, že jejich hlas má stejnou váhu jako hlas vystudovaných inteligentů? Vždyť o většině věcí, dějů a souvislostí nevědí téměř nic a zajímá je nejčastěji jen bezprostřední okolí, ukojení základních potřeb a rozhled mají asi tak do pozítřka? Pro tyto lidi jsou určena volební hesla, billboardy, fotečky politiků s dětmi, jednoduchá a přímočará řešení všech problémů, letáky, dárečky a gulášová pohoštění. Jaká je tedy odpověď? Prostý a o politiku se nezajímající dav je uplacen hmotnými dary a přísliby, pochlebováním a útokem na city. Inteligentní zbytek volí podle činů v minulém volebním období a svého realistického očekávání. Pro což je ze strany politiků také třeba něco udělat. Dát každému, co chce, je jejich údělem a úkolem. Za to dostanou podíl na moci a kontrolu nad finančními toky. Hlas má proto stejnou váhu od každého, jen způsoby, jak ho získat, jsou různé.
Autor prohlašuje, že viděl již spoustu volů, ovšem k volbám svůj hlasovací lístek žádné hospodářské zvíře neneslo.
