Zkreslené vidění – Veselé Vánoce

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

 Podobně, jako slovo po revoluci ztratilo s nabytou svobodou váhu a každý prznitel si s ním dělá po libosti cokoli, tak svátků, výročí a různých významných dnů hodných slavení se zmocnil kšeft a přizpůsobuje je svému vkusu a využívá pro své potřeby.

Vánoce jsou svátky, které tradičně už patří k nejvíce zneužívaným. Kdysi, v dobách dávně pravěkých, za trvání říše komunistů, začínaly někdy v první půli prosince. Ve výlohách  obchodů se ocitly ozdobené stromečky, stříbrné a zlaté řetězy, častěji přišlo do řeznictví maso, které se dalo s chutí jíst, a do zelinářství banány a kubánské pomeranče. A fronty byly dvakrát delší. Věru rozdíl proti dnešku. Vánoční sezóna začíná nyní vystrkovat růžky přibližně v září. První zmínky o dárcích bývají v letácích, když se ještě zpravidla chodím koupat do řeky. A v obchodech koledy, všude slevy, výhodné nákupy, půjčky a leasingy. A to můžeme být rádi, že jsme se v 50. letech ubránili rudému starci dědovi Mrázovi a v divokých devadesátých kokakolově vlezlému američanovi Santa Klausovi. Ale přes všechnu snahu o komercionalizaci se stále daří duch Vánoc zachovávat díky rodinným tradicím. Zkrátka Ježíšek je náš.

Vztah ke všem svátkům se vůbec změnil. Státní svátky se proměnily v oficiality a formální oslavy, lidé často ani nevědí, čeho se týkají. Církevní svátky jsou na tom o něco lépe. Mají delší tradici a jejich smysl je všeobecně známý. Ale každý volný den se člověku hodí. Nejlépe jsou na tom svátky soukromé, jako narozeniny, jmeniny a výročí svatby. Do nich se nemíchá ani stát, ani kšeft. Nebo jen v míře nepatrné.

Neboť slavením udržujeme kontinuitu, upevňujeme identitu, zachováváme integritu. Jsme zakotveni v čase a připomínáním minulých událostí si uvědomujeme sebe.

Čulibrk přes všechna protivenství a negativa Vánoce miluje. Zvláště, když je po nadílce. A v televizi Tři oříšky pro Popelku.