Zkreslené vidění - Věřil sám sobě

Je možné někomu nebo něčemu věřit? Víme přeci, že naše smysly jsou nedokonalé. Navíc někteří lidé, organizace, média a další nám lžou záměrně. Lze se na něco spolehnout?

 Jak má člověk věřit někomu jinému, nemůže-li věřit ani sám sobě? A když nemůže věřit sám sobě, může věřit vůbec něčemu? Můžeme věřit svým smyslům, vlastnímu úsudku a vůbec v nějakou objektivitu nebo skutečnost?

 Není lehké přiznat si, že jsme stále klamáni, ovlivňováni, mate nás zrak, sluch i hmat, naše mínění stojí na soudech někoho jiného, a už vůbec nechápeme nějaký vyšší smysl všeho dění, natož vlastní existence. A když pochlebníci Boží začnou přikládat polínka náboženství, bojovníci za ideje politická stanoviska, či nám nutí svůj pohled na život jiní profíci vlastního prospěchu – člověk má co dělat, aby si zachoval jakž takž zdravý rozum.

 Ač je to k nevíře, jsou ještě dnes lidé, kteří věří všemu, co se dočtou v novinách, co uvidí v televizi nebo co k nim doputuje internetem. Což platí i o rádiu a ostatních informačních zdrojích. Šuškandu nevyjímaje. Z nich mají tvůrci veřejného mínění obzvláštní radost. Protože čím více takových je, tím snadnější je kontrola ovládaných a usměrňovaných davů. A nicotné je nebezpečí, že občan bude nesouhlasit. S čímkoli. Ono je totiž nejdůležitější, jak se mu co podá, a ne zda to je třeba nezbytné, důležité, nebo má-li nějaký smysl.

 Myslíte si, že by bez patřičné mediální masáže prošly zákony o manželství homosexuálních párů? Či nařízení o povinném kažení benzínu směsí z řepky olejky? Že by bylo možné ukončit těžbu hnědého uhlí před vytěžením? Že by lidé na náměstích žádali odstoupení premiéra ekonomicky nejúspěšnější vlády? Neboli jestliže dav přijme nějakou myšlenku za svou, pak se tak k ní i chová. I kdyby šlo o sebevětší kravinu a nesmysl. A vše v jejím zájmu je svaté a správné.

 Z toho mi vyplývá alespoň jedno poučení. Člověk by se měl přeci jen považovat za osobu důvěryhodnou. Přestože se musí oprávněně obávat rizika a nebezpečí, že bude obelhán, zneužit, převezen a jinak znemožněn. Lháře v sobě máme šanci odhalit. Ačkoli to dá práci.

 Dozvědět se jak nás klamou druzí, svět, společnost, šedé eminence, konspirační teorie, zákony a zvyky systému a zákulisní pikle… máte na to? Žaludek, schopnosti a čas?

 Čulibrk si věří. Alespoň někdy. Co mu zbývá?