Zkreslené vidění - Velké poslání

Pokud vás někdo o něčem přesvědčuje, je dobré se ujistit, že ví, o čem mluví a také o tom, že mu dobře rozumíte. Jinak se klidně můžete každý bavit o něčem jiném a pak se divit, že se nemůžete dohodnout.

Jsou lidé, kteří jsou postiženi velikášským komplexem. Což znamená, že jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, nepostradatelnosti, jedinečnosti, unikátních schopnostech a dovednostech. Čímž si vynahrazují pocity ohrožení méněcenností, vlastní nevýznamností, nicotností a průměrností.

Jsou to ti, které vídáme v televizi, slýcháme v rádiu a čteme o nich v novinách a na internetu. Plní veřejný prostor svými egy. Fotografují se při všech příležitostech. Jsou součástí každého dění, které by se mohlo považovat za nějak významné, jsou všude. Ve vedoucích funkcích, celostátní i komunální politice, hrají v divadle i ve filmu, zpívají – zkrátka vyskytují se tam, kde jsou vidět, kde mají publikum svých obdivovatelů. Mnozí z nich jsou psychopaté, ale nemusí to být pravidlem. Někteří se dokonce ani v hodnocení vlastní výjimečnosti nemýlí. Jde, soudím, o každého padesátého z nich. Jak vidíte, jsem optimista.

Je důležité včas rozeznat účel jednání, slibů, výrobků nebo možných budoucností, jimiž nás megaloman zahrnuje a ohromuje. Jako jedinečný příklad se nabízejí opět volby. Pokud náš favorit slibuje, co vše se po nich změní, vyhraje-li je, tedy pustě lže a nemá nárok na naši důvěru a proto ani hlas. Záleží na ostatních, co mu dovolí. Pokud slibuje, o co se bude snažit, klidně ho volte. Nadávat mu můžete až potom. Případně i sobě. Dovede-li připustit prohru, není to s ním až tolik špatné, a je možné, že to i se sliby vám danými myslí trochu vážně.

Občas nám média, a nejenom tzv. bulvární, přinášejí zprávy o tom, jak se ten který zpěvák nebo herec vyjádřil k čemusi, o čem nemá ani povědomí, leč cítí, že svým vystoupením projeví svou ušlechtilost, dobrotu, správný postoj. Že mnohdy ze sebe udělá právě tím politováníhodného prosťáčka a u informovanější části publika se znemožní, mu dojde až později. Mám na mysli třeba reakci jakéhosi zpěváka na Českém slavíku 2017 na vyhlášení výsledků, hodnocení politické situace po prezidentských a parlamentních volbách kulturní elitou, nebo o něco konkrétněji vznik písničky Miloš a Zubatá od Jaroslava Hutky.

Až opět potkáte někoho, kdo vás bude přesvědčovat o svém velkém poslání, nezapomeňte se ubezpečit, zda dobře vyslovuje ono er.

Čulibrk takové lidi většinou posílá do… pryč. Může si to dovolit.