Nic se nemá přehánět, ani upřímnost. Kdo mi jen tak bez varování chrstne kýbl pravdy do obličeje, nemůže ode mne čekat přeci nic dobrého. Tolik upřímnosti nesnesu ani sám od sebe.
Mnohokrát jsem zde už tepal do lhaní, odsuzoval zatajování pravého stavu věcí a vůbec přikrašlování skutečnosti. Ale ani já nejsem bez viny. Občas si zalžu, mlžím, utíkám od tématu, neřeknu vše, vymýšlím si. Nejsem dokonalý, a ani svatý. Kdo tvrdí, že nikdy nelže, je lhář tuplovaný.
Kdybych byl opravdu upřímný, a tedy pravdomluvný za všech okolností, nenastoupil bych ani ráno ve 4.23 do autobusu do práce. Hned u popelnic bych vyjel na ometáka, co se v nich přehrabuje, ať se klidí a nedělá bordel. Na zastávce pak sepsul několik lidí, že neumějí ani pozdravit a dělají, jako by mne ani neviděli. Skupinky hlučných mladíků potácející se z baru bych asi stěží umravnil, ale musel bych se o to pokusit. To víte, poslání je poslání. Myslím, že k tomu, abych vytkl řidiči autobusu dvouminutové zpoždění, bych se už nedostal. Dávno bych ležel pochroumaný v příkopě a všichni by mi to přáli. Štěstí, že takový nejsem.
Nic se nemá přehánět. Lidé nejsou na upřímnost zvyklí. Představte si, že by k nám najednou začali být politici upřímní. „Ještě potřebuju deset melounů. Pět mi sice zmizí za nehty z dotace od EU na dálnici, ale zbytek? Ještě alespoň rok chci ministrovat. Tak nás volte, my si to už rozdělíme. Dík.“, vypadlo by z ministra dopravy na ČT1 ve večerních zprávách. „Migranti jsou sice zvěř, ale pár jich sem pustit musíme. Stejně pojedou do Německa. Co by dělali taky tady? A že jsou horší než cikáni? Že jsem rasista? Rasista je přeci Okamura, ne?“, vykládal by premiér na tiskovce. Každý ve svém městě i obci by se dozvěděl, kdo z místních potentátů je čí strýček, tetička, soudruh nebo vděčný dlužník. Na mezinárodní úrovni bychom se podivili, kdopakže to jen vodí naše protektorátní vládní loutky a čímpak si je zavazuje. Celoplanetární mafie by odhalila své záměry, odkopal by se Sörös i Gates a vyšlo by najevo, že jde o monstra z galaxie Arkana, která jedí naše mrtvoly.
A mám já zapotřebí, aby mi někdo říkal, jaké jsem neforemně tlusté a ošklivé prase? Že se oblékám se vkusem barvoslepého koně? Jak jsem líný a nešikovný? Jaké mám primitivní zájmy a přízemní cíle? Vytýkal, jak smrdím a co přiblblého plácám po třetím pivu?
A vůbec. Nesnáším upřímné lidi!
-------------------
Čulibrk použil aforismus pana Jana Sobotky. S jeho laskavým svolením.
