Kdo pokládá svobodu za něco samozřejmého, je důvěřivý a nesvéprávný truhlík, který si ji stejně dlouho neužije. Svobodu nečekejme od státu, ten tu je kvůli jiným věcem. Máme ji nebo nemáme každý sám za sebe.
Svoboda je stav ducha. Často vnější okolnosti naší touze po svobodě překážejí, ale nikdy ji nemohou omezit úplně. Opakem svobody je otroctví. O obojím jsem už několikrát psal. Dnes tedy o iluzi svobody.
V osmdesátých letech jsem sloužil u pohraničníků. Bachařů socialismu. Téměř všichni, kteří byli na útěku přes dráty lapeni, se domnívali, že už jsou na druhé straně, nebo že tuší, jak se tam dostat za několik minut. Přitom ale o každém z nich se vědělo zpravidla už na chebském nádraží. Podařilo se mi nepodílet se na žádném zadržení. Svoboda střežená samopaly.
Devadesátá léta čili dobu po sametovém listopadu jsme si užívali každý, jak mohl a uměl. Objevili jsme možnosti cestování a rázem se každé léto stihlo několik desítek Čechů utopit na Jadranu. Někteří, pravda, se otrávili svými zkaženými konzervami. Jiní využili euforie a naivity většiny spoluobčanů a v právním chaosu je okradli, o co jen šlo. Politici se lhát teprve učili a kdo nemiloval Havla, byl určitě buď komunista, nebo estébák. Občas se sice v nějaké přehradě objevila mrtvola nezvěstného podnikatele, nebo zkrachovala továrna, ale svoboda také něco stojí.
Ovšem každá svoboda, která je závislá na systému, má omezení. A systém utahuje postupně své šrouby. RVHP nahradila Evropská unie, Varšavskou smlouvu NATO, dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti Lisabonská smlouva. Společnost se postupně a nenápadně byrokratizuje, svazuje nesmyslnými zákony a nařízeními, chytré telefony jsou o několik řádů chytřejší, než jejich majitelé, a kdokoli má zájem, vliv a dost peněz, může o nás vědět víc, než vůbec o sobě víme my sami.
Kdysi jsem uvažoval o józe. Kamarádka Magda mě vzala s sebou na dva dny do kláštera ve Střílkách. Říkal jsem si, že by nebylo jistě špatné naučit se ovládat své tělo i mysl, osvobodit se od čehokoli, najít smysl v sobě… Ale v té době jsem kouřil. Cítil jsem, že by veškeré úsilí bylo marné a nepoctivé, kdybych přitom zůstal pod vlivem drogy. Dnes už nekouřím, ale s jógou asi také nezačnu. Dost věcí jsem pochopil i bez ní.
Také si stěžuji, také brblám, také se mi spousta hovadin padajících shora nelíbí. Jako většině lidí, které páni z politické mafie pokládají za své poddané. Snažím se nebýt na nich závislý.
Svoboda je celkem příjemná iluze. Někdy.
