Zkreslené vidění - Odhlasovaná pravda

Pokud by byl pravdou většinový názor, dodnes bychom žili v otrokářské společnosti. Tedy v té primitivní. A asi by se nám přestal i vyvíjet mozek. Někdy to vypadá, že tomu tak je opravdu.

 Ne vše, a vlastně jen máloco, co se vydává za pravdivé, neoddiskutovatelné a jediné správné, je toho hodno. Za pravdu, realitu a dobro je obvykle pokládáno to, na čem se shodne většina společnosti podpořená autoritami. Ovšem ani vědecké koncilium není neomylné, natož parta náhodných revolucionářů.

 Kdysi se soudilo, že se čarodějnice slétají na Petrových kamenech, obcují s ďáblem a s pomocí hostie dovedou uřknout krávu. Také konkurovaly církvi, léčily lidi a vůbec si dělaly, co chtěly. Takové věci vrchnost vždy nerada vídá, a proto hořely hranice, dokud  někdo rozumnější neusoudil, že to už stačí. Což jsem se před lety dočetl v knize pana Kaplického. Dnes bych asi těžko hledal někoho, kdo by takovým pošetilostem věřil.

 Doba pokročila, vědecké poznání také, starší ženy s kocourem si dnes nikdo nevšimne a inkvizice má jiné starosti. Dohled nad správným výkladem státní ideologie oficiálně vlastně žádný není, protože ani není žádná státní ideologie, ale inkvizice má prsty všude. Svoboda slova je jen iluzí, přáním a vzpomínkou na devadesátá léta. Své o ní vědí třeba realitní kanceláře, které hledají slušné kupce a nájemníky. O svobodě názoru by mohli povídat majitelé zablokovaných účtů na facebooku. O rovnosti před zákonem ožebračené oběti exekucí. Inkvizitoři jsou na všech důležitých místech. V každém úřadu, zakládají neziskovky, rozhodují o dotacích, schvalují slabikáře pro prvňáčky a učebnice dějepisu, jejich dorost má  čerstvé doktoráty z gender oborů, dívají se na nás z televizních obrazovek. A smějí se nám s plnými ústy demokracie. Ti méně schopní z nich alespoň udávají a nahlašují.

 Nejen inkvizice se tváří jako neomylné dobro a jediná pravda. Každá revoluce, ba i pouhý převrat, požírá své děti. Nejde o nic nového ani objevného, kdysi to někdo moudrý konstatoval, já jen cituji. Stačí vzpomenout na Marata, vůdčí postavu francouzské revoluce, Ernsta Röhma, předního nacistu, nebo Rudolfa Slánského, generálního tajemníka ÚV KSČ. Ostatně brzy po změně režimu v listopadu 1989 byli odstaveni z podílu na moci i bývalí političtí vězni. Chci říci jen to, že prvními oběťmi bývají právě oni pravověrní idealisté a fanatici myšlenky. Ani to netrvá příliš dlouho, než na ně dojde.

 Je snad zbytečné mluvit o spolku EU. Ostatně zanikne brzy, s touto civilizací.

 Čulibrk ví, že pravda se často mění v lež. Stačí jen chvilku počkat.