Zkreslené vidění - Nesmyslná dezinformace

Jste optimisté? Myslíte si, že lidé využívají dostatečně svého práva myslet vlastním mozkem? A chtějí ho vůbec využívat? Nepřemýšlejí častěji žaludkem, kolenem, nebo něčím zcela jiným?

 Je prý jedna taková teorie, která tvrdí, že lidský mozek má kapacitu na to, aby člověku umožnil využívat doposud netušené možnosti. Schopnost číst myšlenky a telepaticky se dorozumívat, umět levitovat, teleportovat se, hýbat myšlenkou předměty, ovlivňovat tělesné pochody a jiné úžasné věci. Nevím, zda se tomu dá věřit, ale pokud ano, tak to do budoucna nejsou špatné vyhlídky.

 Zatím by snad stačilo, kdyby lidé mozek používali aspoň na těch několik procent. Zdá se mi, a moc rád bych se pletl, že úroveň myšlení společnosti klesá jak vyhlídka na důvěryhodnost celé české politiky.

 Já, coby pravěký člověk, tedy pamětník období normalizace, si pamatuji dobře na školní nástěnky. Připomínaly nám důležitá výročí a události. VŘSR, 28. únor, narozeniny Vladimíra Iljiče, sjezdy strany a Den žen. A soudruzi přetrpěli i Vánoce bez politiky a náboženství. Každý byl jiskra a později pionýr. Účastníci průvodu na prvního máje hlídaní drábem – učitelkou. Soutěže ve sběru starého papíru. Později po škole zdání o něco větší svobody. Mohl jsem už chodit na nepřístupné filmy, do knajpy s partou na pivo, také holky začaly být zajímavé. Vojna se dala přežít. Ale stále ta nehybnost, nápisy - Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! – a lákání do partaje. Ideologie průměru, konformity a poslušnosti.

 Komunisti té doby byli nedůslední břídilové. Nutili nás do čehosi, čemu ani sami nevěřili. Koukali jsme za kopečky a záviděli. Starci kdesi v Praze ani snad nechápali, co se nám nelíbí. I proto to prasklo.

 Dnešní panstvo, to jsou už jiní koumáci. Už nepředstírají ani skromnost, ani nějakou jasnou ideologii. O jednání ve prospěch voličů a natož občanů se nedá vůbec mluvit. S výjimkou cesty ke korýtku. Vědí, že poddaným se vládne nejpohodlněji, jestliže si dají namluvit cokoli a moc nad tím nemyslí. Proto dnes mladí lidé nemají ani ponětí, kdy a proč byla takzvaná sametová revoluce, jak se vypočítá objem koule a pletou si Jana Nerudu s Pablem Nerudou (jestliže alespoň o jednom z nich mají tušení). Každý, kdo zvládne dát dohromady trochu smysluplnou větu, napíše knihu. Seriálové postavy žijí naše životy za nás. Injekce lidem za takzvané pandemie v dobré víře, alespoň doufám, píchal dobrovolný hasič. Také vám to připadá přinejmenším šílené? Nedegenerujeme příliš rychle?

 Nechci strašit, ale trochu se bojím být optimistou.