Největším nepřítelem člověka je jeho vlastní lenost rozhodovat o sobě sám. Má k tomu totiž tolik institucí, že už ztratil přehled i ochotu znovu si vše přeorganizovat.
A také naopak – největším nepřítelem lidstva je člověk. Protože člověk jakožto jedinec má zájmy, které se se zájmy společnosti kryjí jen v několika málo bodech. Proto společnost užívá pro prosazení své vůle systém donucovacích a motivačních prostředků. Čemuž se lidé brání individuálně, každý jak umí.
Systém má nad člověkem takovou moc, jakou mu on sám dovolí. A protože lidé jsou tvorové společenští, nějakou míru vlivu mu dovolí mít vždy. Většina lidí mu podléhá absolutně, čili systém o nich ví vše, co pokládá za důležité. Což se s příchodem nových informačních technologií značně usnadnilo. Zatímco lidé slouží systému, jsou ubezpečováni o svobodě. Systém ví nejen kdy, kdo, komu a jak jsme se narodili a kde bydlíme, ale i to, jak pravděpodobné je, že si koupíme v tomto roce nové auto, jeho barvu a značku, jakým druhem rakoviny onemocníme, co jíme a jak dlouho nám bude vyplácet důchod. A nepomůže ani útěk s celou rodinou kamsi do lesů a hor. Najde si vás všude. Výjimky existují, ale tací lidé si jistě toto číst nebudou. Jde například o osamělé mnichy v Tibetu i jinde, sněžného muže (ženu) nebo některé idealistické filozofy.
Lidstvo se stále snaží o zdokonalování dobra pro člověka. Přesněji řečeno jeho ideologové. A my bláhoví jsme měli za to, že konec ideologií nastal s rozpadem sovětského bloku, s koncem vlivu komunistických dogmat a keců na stát, v kterém žijeme. Jaká to jen byla prostomyslná důvěřivost! Zas ideologové rozdělují společnost, chytají naivní důvěřivce apelem na jejich smysl pro čest a morálku, zakládají nové, důvěryhodnější strany, bijí se za práva menšin, zvířat i mimozemských civilizací, jménem pravdy lžou a v zájmu míru neváhají vraždit. Jsou slyšet mnohem více, než lidé, kteří s nimi nesouhlasí, ba opovrhují jimi. Než dosud mlčící většina.
Pravdou ovšem je, že největším nepřítelem člověka je on sám. Každý z nás může a má o sobě rozhodovat osobně a je na nás, co si necháme líbit, čemu budeme věřit a co budeme dělat. Rád bych měl za to, že před západem máme náskok, protože komunisty jsme už doma měli. Že se podobná mutace roztahuje znovu po celé Evropě, soudní lidé zde tuší. Kam to vede už víme.
Bude nám to ještě dlouho jedno?
