Jsou lidé, kteří přežívají, místo aby žili. Musíme počítat s tím nejhorším – že žijeme jen jednou. Pokud vícekrát, bude to příjemné překvapení. Doufám.
Lidé si velice málo uvědomují, jak je moc čas cenný. Nejde vyrobit, nedá se koupit, nelze ho vrátit, opravit, ani ho reklamovat. S uplývajícím časem nám ubývají možnosti, s každým novým dnem se vytrácejí a blednou další prožité vzpomínky. Mnozí žijí tak, jako by byli nesmrtelní, nebo jako by jim bylo jedno, že zítra může vše skončit.
Když vídám, jak někteří spoluobčané tráví svůj čas, občas zalituji, že nejsem v této zemi diktátorem. Nebo alespoň Pánembohem. Zkrátka někým, kdo může říci takovým truhlíkům: „Tohle, holoubkové, nedělejte. To bych se opravdu musel moc zlobit!“. A oni by mě ihned poslechli. Položili by své půllitry a odešli z hospod rovnou do knihoven. Další by se přestali nesmyslně zmítat v rytmu přehlušené hudby a z vydýchaného tanečního sálu by zamířili na Manon Lescaut do divadla. Z Kauflandu a Tesca jdoucí zástupy by zaplnily chrámy a kostely. Lidé na ulici by se na sebe usmívali. Televizní narkomané nekonečných seriálů Ulice a Ordinace by začali žít vlastní životy. Gaučoví sportovci by slezli z pohovek a šli si začutat před barák, jako kdysi zamlada. A každý by dělal to, co ho baví a umí, a ne co musí a k čemu ho poutá zvyk a lenost nebo finanční závislost. A svět by byl hned krásný a smysluplný. Ale takovou moc nemá ani ničí manželka, natož potom nějaký absolutní vládce. Diktaturu i tak nikomu nikdo přeci nepřeje.
Člověk je sám sobě strůjcem vlastního osudu. Co bych komu radil - když vím, že je to i tak marné? Můžu nejvýše prozradit, jak se snažím nezabíjet čas já. Vyhýbám se frontám. Pokud je už nezbytné si nějakou vystát a vyčekat, čtu si, plánuji, zapisuji si nápady nebo poslouchám rádio. Snažím se neúčastnit internetových debat. Málokdy jde o něco jiného, než emocionální výlevy a vymezování se vůči druhým. Což se mi někdy nedaří. I já jsem jen člověkem. Nevěřím všemu, co mi média servírují. Vymotat se z dezinformací a lží dá totiž časově dost zabrat. Lepší je být kritický hned od počátku, nepřebírat hodnocení. A je mi podezřelý i většinový názor.
Na nezabíjení času platí stejně jen jediný recept. Myslet vlastní hlavou. Času je totiž stále méně a méně.
