Prý to je demokracie. Ovšem těžko říci. Jestliže je řeč o čemsi, v čem žijeme …potěš pánbů a zlé pryč! Ono ale nic netrvá věčně. Že, soudruzi?
Protože nejsem ani sociolog a ani politolog, ba ani filozof či historik, nehodlám zde rozebírat demokracii coby systém, který nám má být dnes svatým a kterému je záhodno a nutno přinášet oběti a klanět se mu. Tak jak to vždy vyžadovali vládci nad vědomím člověka. Dnes tvůrci veřejného mínění. Jen zmíním některá setkání s ní.
Asi poprvé jsem se s tím pojmem setkal v učebnicích dějepisu. Protože to bylo v sedmdesátých letech, nebyla antika nijak zvláště vyzdvihována a dávána za vzor, ale přiznávám, že ani haněna. Vědy a umění ve starověku jen kvetly. Což skončilo vpádem Barbarů. Jak by také ne, v Římské říši panoval morální rozvrat ne nepodobný dnešnímu stavu.
Že demokracie má asi něco do sebe, jsem poznal podle toho, že do té doby, než komunisté vyhlásili Československo socialistickou zemí, jsme byli lidovou demokracií. Proč lidovou? Nevím. Asi ta obyčejná byla málo pokroková.
Že socialismus s demokracií nemá nic společného, jsem se v osmdesátých letech dozvídal díky vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Poslouchal jsem Kryla, Mertu, Hutku a Nose, stál ve čtvrtek fronty na nové knížky a pokoušel se brnkat na kytaru. A záviděl pražákům zeď Johna Lennona, občas nějakou tu demonstraci a cigarety značky Ligeros.
Gorbačov vyslal z Kremlu signál o možném konci impéria. Čekal jsem a nic se nedělo. Tedy zde nic moc. Za hranicemi všude něco. Těšil jsem se, že snad někdy poznám onu demokracii osobně a že se třeba v ní ten socialismus začne pozvolna měnit. Z nenápadna události nabraly takovou rychlost a směr, že najednou byl na hradě Havel, šel jsem volit Občanské fórum a tím jsem se dočkal kýženého setkání. Alespoň mě o tom přesvědčovali ze všech stran. Kdopak by tomu neuvěřil?
Dnes mě přesvědčují ze všech sil o tom, že demokracii ohrožují komunisté, SPD, nacionalisté, euroskeptici, konzervativci, příznivci tradiční rodiny, masožravci, klimatičtí popírači a co já vím, kdo ještě. A upřesňují, že liberální demokracii. Proč liberální? Nevím. Asi ta obyčejná je málo pokroková.
Čulibrk i já se těšíme, až jednou Demokracii opravdu potkáme.
