Zkreslené vidění - Nejistota a jistota

Kdo se spoléhá na nějaké jistoty, musí být opakovaně zklamáván. S jistotou je to jak se spravedlností. Lze po ní toužit a směřovat k ní, dosáhnout jí ale nikoli.

 Člověk rád ví. Rád má jasno, chce vědět na čem je, co lze očekávat, s čím může počítat. Častěji ale jen tuší. Co přijde a kdy - neví, a překvapí ho kdeco. Proto jsou tolik rozšířeny činnosti a obory související s předvídáním budoucnosti jako meteorologie, astrologie a vůbec věštění všeho druhu. Pojistkami, losy, sázením a hazardními hrami se snažíme zajistit budoucnost. Náboženství a politické strany všelikého stupně zkaženosti, bludů a ulhanosti nám jistí místo ve společnosti.

 Kvůli potírání nejistoty kdysi pralidé založili manželství a rodinu. Asi hlavně pražena, budoucí maminka, která chtěla mít jistotu, že se o ni a pradítě někdo postará a že pramuž neuprchne jinam.

 Když přestalo platit řečené, dané a čestné slovo, sliby a podání ruky, smlouvy a závazky se začaly psát na papír a stvrzovat podpisem. Na jejich plnění dodnes dohlížejí soudy, a spolu s policií vynucují zákony, které jsou formální normou chování, jistotou mezilidských vztahů.

 Pětiletky a dvouletky bývalého socialistického hospodářství byly vyjádřením touhy státu po jistotě ekonomického výkonu. Jistotě, o kterou obrali komunisté téměř každého. Je ovšem pravda, že šlo o pouhou nedokonalou náhražku s gumovými parametry.

 Čím tužší režim, tím více jistot svým obyvatelům dává. Jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Uplácí je sociálními vymoženostmi, pseudokulturou a pocitem bezpečí. Pokud jsou dostatečně loajální a ochotní ke spolupráci. Omezuje je mantinely nesvobody v chování, názorech, dezinformacemi a úřední šikanou. Nepoddajní mají těch negativních jistot více. Čím je, nebo se snaží být, člověk nezávislejší na věcech, státu, společnosti a vůbec na čemkoli, tím více nejistoty zakouší. Zato je svobodnější, tvořivější a osobitější.

 Nejistota i jistota jsou dvě strany téže mince. Nicméně každá jistota je jen pouhým příklonem k nejpravděpodobnější možnosti a zavržení jiných alternativ. Čili tendencí ke zjednodušování až lenosti myšlení.

 Soudný a inteligentní člověk by si měl přiznat, že jistota je jen jedna. Naše návštěva na tomto světě jednou skončí a tím i všechny nejistoty. A jistě pak budeme vědět, zda je i něco potom. Nebo ne.