Zkreslené vidění - Nechtějí slyšet

Skutečnost, že se pravda nesmí říkat nahlas, svědčí o prohnilosti a despocii systému. Když pravda nikoho nezajímá, je to horší. Zkažená a lhostejná je společnost.

 Pravdou v tomto tvrzení se míní spíše jiný nebo nepohodlný názor. Ale i zatajování informací. Byly a jsou režimy, které se slov obávají. Anebo spíše myšlenek, které nesou.

 „Císařpán je vůl. Korunovanej!“. Za tento výrok obdržel Vlasta Burian coby Anton Špelec od rakouského soudu tři měsíce arestu natvrdo. Za první republiky by musel zmínit prezidenta Masaryka. Poslech zahraničních stanic se za Protektorátu  trestal smrtí, což už nebyla legrace. A něco kritizovat nahlas se nikdo ani neodvážil. StB s udavači v socialistickém Československu se už musela snažit více, než její předchůdci, protože obyvatelstvo bylo v konspiraci, utajování a přetvařování dostatečně a dlouhodobě trénováno předešlými režimy. Pokud to ale jde, člověk rád narovná ohnutá záda a protáhne se. Proto se událo Pražské jaro, byl populární bigbít a folk a stály se čtvrteční fronty na knihy. Nicméně když se jednalo o chleba, zase se šlo v prvomájovém průvodu a zdobily se nástěnky.

 Za pravdu skončil Mistr Jan Hus na hranici, Jan Amos Komenský v exilu a profesor Masaryk v opovržení národem, kterému později zařídil republiku. Za pravdu končily knihy v ohni na hranicích, ve stoupě, sběrných surovinách nebo vůbec nesměly vyjít.

 Za pravdu se dodnes umírá i tam, kde by člověk řekl, že přeci mají svobodu a demokracii. Vždy se najdou lidé, kterým se nelíbí, že by o nich mohl někdo říci něco třeba soudu. Proto je vysoce rizikové povolání novinařina. Proto zemřel na Slovensku reportér Kuciak, v Rusku Anna Politkovská a i jinde mnoho dalších méně mediálně známých aktivistů.

 U nás se zatím žádná cenzura oficiálně nezavedla. Což ovšem neznamená, že by nebyla slova, která se nemají vyslovovat a témata, o nichž je lepší nediskutovat. Najdete dnes v tisku či jiném veřejném médiu slova jako Cikán, buzerant, šmelinář, kurva či hovado? A nic z toho nemyslím jako nadávku. Smí se vážně mluvit o vystoupení z EU, o sympatiích k prezidentu Trumpovi, o nesmyslnosti inkluze ve školství, o vlastenectví, o nebezpečí islámu, o podílu zásluhovosti při vyplácení sociálních dávek? A jak zavést cenzuru internetu vrtá celé Unii hlavou už dlouho.

 Co na srdci, to na jazyku. Přemýšlím, v jakém rejstříku je asi moje jméno.