Moudří se nehrnou do popředí. Vědí, že tam není o co stát. Kdyby moudří byli všude tam, kde nyní zaclánějí hloupí, neuměli bychom snad ani v tak dokonalém světě žít.
Žijeme v době, která oslavuje celebrity. Čili lidi, kteří jsou středem veřejného zájmu. Neboli herce, zpěváky a sportovce. Většinou. Sem tam se mezi ně připlete i někdo z jiného oboru, ale to jde o výjimky. Z posledních let mohu jmenovat třeba doktora Šmuclera, profesora Knížáka či módní návrhářku Blanku Matragi.
Spousta z nich se v takové popularitě vyžívá a uspokojuje je. Není divu, když se jim média téměř zdarma starají o reklamu. Bulvár je plný zpráv o bujarých večírcích herců po dotočné, skandálů politiků, rozvodů sportovců, odhalení o pozadí Superstar a klepů o intimním životě postav seriálu Ulice. V televizi z toho žije Karel Šíp, Jan Kraus či Jaromír Soukup. Je to sice žumpa, jak kdysi poznamenal pan prezident Zeman, ale peníze očividně nesmrdí.
Byl bych raději, kdyby celebritami, o které se zajímá veřejnost, byli lidé chytří, prospěšní, kteří něco už dokázali. A kterých si proto můžeme vážit. Doktoři, ekonomové, filozofové, podnikatelé, chovatelé, spisovatelé, instalatéři… kdokoli, kdo si to zaslouží. I ti umělci a politici. Aby pánové Hanzelka a Zikmund nebyli posledními známými cestovateli, Vladimír Remek posledním kosmonautem a Václav Havel posledním filozofem. Čímž k těmto nevyjadřuji žádný svůj postoj.
Moudří lidé své názory na poznání světa nekřičí a nevnucují druhým. Což provádějí právě ti, kteří si nejsou sami sebou příliš jistí. Proto moudří nebývají mediálními celebritami, nicméně osobnostmi a autoritami vždy ano. Proto se jich vládci bojí a snaží se s nimi vycházet po dobrém. Proto si Pilát kdysi myl ruce, ale odsouzení Ježíše Krista nechal na davu. Což všichni mocní činí dodnes.
Člověk je už natolik podivný tvor, že přestože má s hloupou vrchností špatné i nejhorší zkušenosti, poslouchá její příkazy jako poslušný pejsek. Kdyby dejme tomu ministr zdravotnictví zavelel, že lidé s plynatostí musejí v zájmu svého zdraví pojídat týden svá lejna, polovina obyvatel to bez rozpaků udělá. Vždyť víme své o nedávné kampani Covid-19.
Kdyby moudří byli všude tam, kde nyní zaclánějí hloupí, nedohadovali bychom se, zda odejít z EU. Rozpočet státu by byl každoročně vyrovnaný. Několik desítek největších zlodějů by se procházelo na vězeňském dvorku. Pacienti by se těšili do nemocnic. Chléb by nezačal druhý den plesnivět. Životní úrovní bychom konečně dohnali Rakousko. A tak dále.
Ale nadpřirozené věci se nedějí přeci každý den.
