Zkreslené vidění – Mozek

Orgán, který nám umožňuje myslet. Mnozí lidé se občas chovají, jako kdyby jim v dutině lebeční chyběl. Také v něm prý sídlí duše. Jisté je, že se lidstvo jeho produktem, tedy inteligencí, povyšuje nad ostatní zvířata.

 Samozřejmě, mozek máme všichni. Ačkoli mnohdy se dá dosti úspěšně pochybovat, že ho většina z nás také používá.

 Mnozí lidé se rádi spokojí s takovou realitou, jaká je jim předkládána, se svým místem ve společnosti, které je jim zdánlivě osudem předurčeno, a s omezenými možnostmi, jež jsou dány například zákony, obecnými mravy a společenskými zvyklostmi. Je to totiž jednodušší a pohodlné. Proto je trvalý nedostatek opravdových osobností, lidí, kteří společnost posunují dále. Za poznáním, k lepšímu a z pouhého dobrého pocitu ze správné věci.

 To, že si dnes myslíme, že společnost lépe funguje na základě volby většiny lidí, že blesky v bouřce jsou elektrickými výboji, či že Slunce neobíhá kolem Země, neznamená, že to vždy byla pravda. Ve středověku byli poddaní i panovník přesvědčeni o svém předurčení a neměnnosti systému. Do koho uhodil blesk, byl zasažen božím trestem. A ani Koperník to neměl lehké s tehdy novým pojetím kosmologie. Ještě nedávno se dědilo i povolání. Přesto se ze synů továrníka a právníka stali revoluční filozofové - Engels a Marx. Kovářem se měl původně vyučit Tomáš Garrique Masaryk. Karel Gott byl profesí elektrikář. A i Ježíš se narodil v chlévě, a kam to dotáhl, že? To byli ovšem právě ony výjimky, osobnosti.

 Pseudoosobnosti, označované a vyhledávané pro domnělou senzačnost sdělovacími médii, se perou o pozornost publika i tam, kde nemají co pohledávat – na stránkách novin, v zábavných televizních pořadech, na pódiích demonstrací, ba někdy i na kandidátkách politických stran. Celebrity tohoto druhu se rády a často vyjadřují k politice a společenským jevům, čemuž rozumějí jako většina z nás čínskému písmu. Nechvalně proslulým v tomto směru je třeba Jan Hrušínský coby agitátor za přijetí eura, Tomáš Klus jakožto propagátor multikulti, či Zdeněk Svěrák, jehož mám jinak velmi rád, ale v roli arbitra dobra opravdu ne. A dalších je dost.

 Mnozí lidé nemají ani špetku sympatií k prezidentovi, vládě, poslanecké sněmovně, senát by nejraději zrušili a politiky pozavírali za rozkrádání. Ale k volbám nejdou, petice za cokoli i proti čemukoli jsou jim ukradené, aktivisty všeho druhu mají za šašky a zajímá je jen chata, dovolená a televizní program. A nedochází jim, že je to stejné jako s cenou benzínu, i když nemají auto. Protože chleba jí každý.

 Čulibrk ví, že toto téma je nevyčerpatelné.