Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Před několika dny jsem shlédl video, kde se reportér ptal mladých lidí, zda vědí, co se stalo 25. února 1948. Samozřejmě, nevěděli. Doma se asi o politice s nimi nikdo nebaví, ve škole dějepis většinou prakticky končí první republikou. A že by se zajímal o historii člověk sám od sebe? Proč, proboha? Dávají za to něco v krámě?
Lidská společnost vyžaduje nějaký stupeň organizace. Aby to fungovalo, musí rozhodovat co nejméně lidí a konat co nejvíce lidí. To obojí musí být v souladu a všemi účastníky přijímáno. Podle způsobu, jak je společenství organizováno, pojmenovali dějepisci různé systémy, jako prvobytně pospolnou společnost, otrokářství, feudalismus a kapitalismus. Což jsou ty hlavní, které si pamatuji ze školy. A socialismus a komunismus. Nicméně říkám vám – nevěřte jim. Podstata je stále stejná. Jedni vládnou a druzí se nechají ovládat.
Mnozí lidé, kteří mají dojem, že žijí v demokratickém státě, se pletou a ani nemají tušení, jak moc jsou ovlivněni propagandou vládnoucích mocenských struktur. Tvoří poslušné davy regulované především fiskální politikou. Ve skutečnosti do ničeho mluvit nemohou a odpovědni jsou téměř vždy za vše, byť někdy jen tím, že jsou nečinní, a jindy jsou pak postiženi snížením životní úrovně coby trestem za rozkrádání státu pseudoelitami. Stát jim ovšem vytváří zdání svobod, které jsou jim však kdykoli omezovány, pokud pseudoelity usoudí, že je to právě vhodné.
A cože to chci říci onou zmínkou o anketě, která tak katastrofálně dopadla? Přeci to, že historie se opakuje a kdo nepostřehne, o co jde, zase sedne na lep podobným demagogům, jako kdysi dávno jeho babička a děda, kteří si také mysleli, že ti, kteří se na ně přívětivě usmívají, jsou dobří lidé a nikoli bezcitní nemrtví, kteří se v periodách znovu a znovu pod různými maskami pletou slušným lidem do života.
Čulibrk dodává, že také žije v demokracii. A rád by se z toho radoval. Jen neví, zda to stihne.
