Moc ovládaných je větší, než si kterýkoli mocipán uvědomuje. Potíž je jen v tom, že poddaní si svoji sílu uvědomují až tehdy, když je nejhůře. Máme čekat, až se otevře hora Blaník? Nebo se vzpamatujeme dřív?
Mít moc. Mít možnost ovládat lidi. Mít potěšení z toho, že na mně záleží, co budou dělat, co si budou myslet, komu se budou klanět, co budou jíst a pít a zda budou vůbec žít. Být diktátorem. Věru odporný sen. Občas ho někdo sní. A má, samozřejmě, ty nejlepší úmysly. A k tomu dost prostředků i odhodlání je realizovat.
Ovšem základem veškeré moci je ochota otroků, poddaných, spolupracovníků, obyvatel a všeho toho ovládaného davu podrobit se rozhodnutím vůdce. Kde by byli všichni neomylní nadlidé, nedotknutelní papaláši, velitelé bitev a strůjci dějinných událostí bez poslušných kývalů, nemyslících robotů a odevzdaných zástupů? Představte si třeba každý svého neoblíbeného diktátora na nudistické pláži, bez prostředků, daleko od svých oveček. A v zahraničí. Nikdo ho nepoznává, nikdo mu nepodlézá, je zcela sám, opuštěný a bezmocný. Tedy jen pro útěchu. Protože ti profláklí a už mrtví tam nikdy nebyli a současní všemocní se tam jen tak nedostanou.
Oproti lidem, kteří se opájejí mocí, ať už ve snech, v zaměstnání, nebo v čele státu, jsou i tací, kteří mají přirozenou autoritu. Nevynucovanou ani postavením, ani represivním aparátem. Plynoucí z důvěry, víry ve správné a spravedlivé úsudky atd., neboli charisma. Takoví lidé vedou skautské oddíly, organizují kluby turistů, jsou v čele občanských iniciativ za nekácení alejí, pořádají sbírky pro nemocné děti a vůbec jsou všude, kde se něco děje.
Přesto je obecný nedostatek lidí s přirozenou autoritou. Všechna důležitá místa, kde se rozhoduje o osudech obyvatel této země a v neposlední řadě o financích, jsou obsazena bezcitnými a nebezpečnými narcisy a psychopaty. I v případě, že nějakým omylem nejsou, má nad nimi kontrolu politicko-ekonomická mafie.
Vliv občanů na osud vlastního státu je pramalý a formální. Proto k volbám chodí stále méně voličů, proto klesá důvěra v politické strany a politiku obecně, lidé nevěří státu a stát nevěří lidem. Byrokraté vládnou, policisté poslouchají rozkazy a veřejné mínění deformuje propaganda. A systém funguje beze smyslu a zástupy pokořených služebníků si ani neuvědomují, komu slouží a proč. Bude tomu tak do té doby, dokud si většina z nás bude myslet, že to nelze změnit.
Až nás povedou osobnosti, ne výkvět galerky a profíci vlastního prospěchu, budu hrdý na to, že jsem Čechem. Těším se marně?
Zatím jsem to nezažil. Ani Čulibrk.
-------------------------------------------------------------------
Dodatek dvacátý třetí – Válečné štvaní aneb válka je vůl
Chtěl jsem už skončit s dodatky, tedy alespoň dočasně, protože smečka politiků si našla jiný nástroj na ovládání poddaného lidu, a bubáka chřipky maskovaného za covid-19 se už bojí jen skalní vyznavači bratrstva Svědků Covidových. Oni ale zase přijdou, byznysmeni se zdravím.
Nicméně strašidlo pro obecný lid vykouklo z krabice, kde si ho mocipáni pěstovali už nějakou dobu. Jmenuje se Putin a jeho válka na Ukrajině.
K běsnění proti prezidentu Ruska jsem se nepřipojil. Především ho nepokládám za jediného odpovědného viníka zločinů na Ukrajině, a k tomu navíc naše česká celonárodní válečná hysterie přejmenováváním ulic počínaje a novým ukrajinským vejcem a zmrzlinou (ne)konče mi připomíná spílání Rudého práva jestřábům z Pentagonu v padesátých letech. Budou se i Vladimírové přejmenovávat podobně, jako po 2. světové válce Adolfové? Vývoz americké demokracie není nic jiného než bezohledné kšefty se zbraněmi. Je mi líto každého zmařeného života, ale nestavím ukrajinskou matku s dítětem, která prchá před ruskými tanky, nad ruskou rodinu, jíž nezbylo než odejít do Luhanska a tak přežít nepříjemnosti Ukrajinců. Příměr o jiném metru asi bude pravdivý. A začalo to Majdanem.
Proto nechodím na demonstrace organizované pochybným spolkem Milión chvilek pro demokracii, proto nehraji na náměstích protestsongy, nekopu do Jarka Nohavici, nemám na facebookovém profilu modrožlutou vlaječku a odmítám skandovat primitivní hesla typu: „Putine, shoříš v pekle!“.
A jsem zvědavý, jak dlouho potrvá veřejnému mínění, než se obrátí proti uprchlíkům, které nyní s poklonami vítá. Tipuji to na několik týdnů, maximálně měsíců. Těm zoufalým, kteří azyl potřebují, tu změnu postoje vůbec nezávidím.
Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.
Slituj se Bůh nad pouští!
