Některé činnosti a věci se ze zásady vylučují. Kdybych padal z dvacátého patra z okna, můžu si být jistý, že neumřu na rakovinu ani AIDS. Podobně jako mi nelze být na dvou místech najednou.
Vlastně nejde vůbec o kafe, ale o to, že pokud mám dělat dobře jednu věc, nemůžu zároveň dělat stejně dobře i druhou.
Lidé jsou různí. Ale už ve škole se dá poznat, kdo je spíše umělecky či humanisticky zaměřen, a komu nečiní obtíže myslet logicky a milovat takové předměty jako je matematika a chemie. A dost lidí si myslí, že ani čeština, a ba ani dějepis, nejsou pro další úspěšný život nezbytné. Proto jedničkáři vždy byli ve výrazné menšině. A i ti většinou buď při tělocviku nesvedli výmyk, nebo měli zakázáno se během dílen dotýkat kladívka i pilky.
Nikdo zkrátka není schopen zabývat se různými činnostmi zároveň tak, aby je zvládal. Ať si psychologové říkají, co chtějí. Třeba o ženách. Prý umějí žehlit, vytírat podlahu, kojit děcko, zašívat mužovy ponožky, prát prádlo i nádobí a ještě sledovat televizní seriál. A to vše najednou. No… nevím. Asi se budu muset někdy podívat, co vlastně ta má Milenka doma dělá, když já pracuji na počítači. Připouštím, že to možné je, ale ne normální. Dlouhodobě to jistě nevydrží ani největší workoholička.
Politování si však určitě zaslouží i spousta politiků. Jak bývalých, tak současných. Kupříkladu Livie Klausová v devadesátých letech působila najednou ve třech dozorčích radách. Pracovitá žena. Oni ale ani mužové nejsou žádní lenoši. Podnikat a přitom sedět ve sněmovně nebo ve vládě? Nic nemožného ani neobvyklého. Jistě si dosud pamatujeme na lídra Věcí Veřejných Víta Bártu, Miroslava Macka za ODS nebo z nedávné současnosti na Andreje Babiše. Ti by mohli povídat. Samozřejmě, že nebudou.
Ani další a mnozí jiní se dobrovolně nikomu nesvěří. Mafie totiž jen tak něco neodpouští. To, že se u Davida Ratha roku 2012 v krabici od vína našly úplatky a bývalý ministr Ivo Svoboda byl usvědčen z vytunelování Liberty roku 2005, znamená pouze to, že špatně spolupracovali s ostatními členy politicko-podnikatelské rodiny. Možná, že jen zanedbali komunikaci. Ovšem ani to se nepřehlédne.
Možná, že za některé pracují a kujou různé čachry a nepřístojnosti jejich klony. Sami jsou čistí a mravní, jako by sestoupili z předvolebních billboardů. Mohli by být našimi služebníky a vzory. Tak by tomu ostatně i být mělo. Jen kdyby jim to ti jejich hříchy prolezlí dvojníci nekazili. A my jsme k nim tak nespravedliví.
Dělají, co mohou.
